New Starts, New Beginnings (1x02)

  Čekání bylo dlouhé, ale září je konečně tu a s ním také druhá povídka. Snad se vám bude líbit, možná ještě není vše úplně dokonalé, hudba by měla být funkční, takže snad budete spokojení. Na druhou část nesoucí název We Are Stronger Together se můžete těšit nejpozději 16. září.

  ♫Další ráno, další den. Nový měsíc, nová naděje. Ale Betty je stále pryč. Je to nad slunce jasné, i tak ale stále doufá. Ne, ne dnes. Je tu nový začátek, už je toho na něj moc. Dál už ne. Poslední dny byly náročnější než předchozí. Čím více se blížil první den, tím déle a tvrdě Jason pracoval. Všechno muselo být perfektní.

  Když Jason přicházel ke škole, všichni jen s napětím čekali, co se bude dít. Na nikom nebylo poznat, že by se snad, kdy něco stalo. Ale tak je to snad při každé krizi. Bylo však jasné, že on to bude brát jinak, musel. Bylo tu až příliš vzpomínek. Na ni, na Betty. Ale nic se nedělo. Jak by taky mohlo, bylo tu toho víc. Věci, které si většina nedokáže ani představit. Jason nepatrně přidal na rychlosti chůze, aby už nemusel více snášet skrývané pohledy, u kterých si sám nebyl jistý, co znamenají. V momentu zmizel za chladnými zdmi budovy, kterou někteří tak rádi nazývali školou. Ještě před první hodinou našel ostatní, aby se s nimi na chvíli zastavil. Bylo tu pár nových tváří, ale pro Jasona to bylo, jako by je už dávno všechny znal. Ještě před tím, než se vydal ke svému místu, našel Aidena a Phebe. Chtěl s nimi mluvit, ale pak si to rozmyslel, a tak je jen pozdravil a prohodil pár vět. Pak se konečně mohl vydat na místo za Jessem.►

…

  Prsty těžce dopadali na klávesnici, Aiden dopisoval další řádek kódu projektu, na kterém momentálně pracoval "na plný úvazek". Ruce mu přeskakovali z čísel na písmena. Na obrazovce se zobrazovaly další a další. Místností znělo pouze ťukání kláves, které jako by se neustále zesilovalo. Vše přerušila dvě pípnutí. Zpráva od Jasona: Musíme se sejít. Na uvedených souřadnicích.

  Po cestě domů se Phebe sešla s Harrym, svým přítele. Strávili spolu celé prázdniny, ale i tak se zdálo, jako by se neviděli roky. Rodiče Phebe jsou momentálně mimo město, a tak měli celý dům pro sebe. Tašku si jako vždy hodila do pokoje na podlahu, i když to dnes bylo jedno. Oba si udělali pohodlí v obýváku a … zpráva od Jasona: Musíme se sejít. Na uvedených souřadnicích.

…

  Pomalými kroky se Aiden blížil k souřadnicím, které označovaly místo schůzky. Asi dvacet metrů od onoho místa se k jeho krokům připojili také Phebeiny. Byla to nejistá chůze, ale už nebyl čas zjišťovat důvod. Byli na místě. Před vstupem si však všimli, že nejsou sami, někdo třetí se k nim přidal a očividně hodlal, stejně jako oni, vstoupit.

  „Jsem rád, že jste přišli společně. Aidene, Phebe, to je Raven, jedna z nových studentek. Vysoce inteligentní, odbornice přes historii, skvělá chemička a znalkyně jazyků. Když jsme v tom představování, rád bych vám představil, na čem jsem pracoval poslední týdny.“ Oba zmínění se na sebe nevěřícně dívali, znají Jasona dost dlouho, ale ani jeden nechápali, o co tu jde. „Asi před měsícem, možná je to dýl, kdo ví, čas je irelevantní a proti nám, jsem našel klubko, které mi ukázalo cestu, a s ním také hromadu starých objektů, kouzelných. Já vás teď žádám o pomoc. Svět je plný magických předmětů a mocných historických artefaktů, které, kdyby se dostali do nepravých rukou, by mohli způsobit katastrofu. Dal jsem dohromady nejinteligentnější lidi, které znám, aby společně se mnou vytvořili tým. Mimochodem moc se omlouvám, Raven, trochu jsem si tě prověřil, abych ověřil tvé znalosti, ostatně to jsem udělal všem nový studentům. Řekněme, že to bylo legální cestou.“ Jason na chvíli zmlkl, aby trojka mohla vstřebat, co se vlastně děje. Fajn po světě se nachází nebezpečné předměty, co s tím mají oni společného? „Dovolil jsem si to tu trochu vybavit. Aidene tam je tvůj stůl, chtěl jsem ti sehnat nějaký skvělý počítač, ale myslím, že bude lepší, když si ho sám sestavíš, tak jak budeš chtít. Náklady zafinancuju. Phebe, vím, jak si potrpíš na umění, tak jsem ti pořídil vyřezávaný mahagonový stůl, nějaké světlo ve stylu tiffany. A Raven, pro tebe mám zatím pouze stůl a velmi vkusnou knihovnu, myslím, že se ti bude líbit. Pokud budete cokoliv chtít nebo potřebovat neváhejte říct.“ Všichni tři se jen nevěřícně rozhlížejí po místnosti, je to vůbec skutečné? „Dobře to by stačilo. Nevím, o co tu jde, Jasone, ale já do toho nejdu, jsme přátelé dost dlouho na to, abych pochopila, že ti pěkně hráblo. Chápu, že to teď pro tebe asi nebylo jednoduchý, ale tohle fakt ne.“ Svou ráznou řeč Phebe zakončila pořádným zabouchnutím dveří. „Jasone, Phe má pravdu, je to divný. Fakt, čau.“ Poslední slova, než Aiden odešel stejnými dveřmi, jako jeho kamarádka. Teď už tu zůstali jen dva, Jason a Raven. Chvíli se na něj jen tak dívala, až se nakonec odhodlala. „Jsem tu nová, takže nevím, co to mělo znamenat, jestli to byl nějaký vtip, zkouška nebo něco podobného, ale asi bych taky měla jít. Ať jde o cokoli, já sem nepatřím.“ A je to, zůstal tu sám. Někdy je třeba jet jen sám na sebe, no co se dá dělat. Zvládl jsem to do teď, zvládnu to i dál.

…

  Zdálo se, jako by snad Harry zapomněl, jak dnes jeho polovička zmizela. Snažila se o to i ona, ale něco ji stále nutili nad vším přemítat. Ne, musí na to zapomenout, je tu teď s Harrym a parádně si užijí volný večer. Konečně se začalo uvolňovat její napětí, když opět zpráva. Aiden: Přijď HNED ke mně, stav nouze. A je po večeru.

  „Aidene, otevři! To jsem já,“ křičela s buchotem na dveře Phe. „No tak Ai.“ V tu chvíli se dveře otevřeli a ona máchla pěstí do prázdna. Její pohled byl zmatený, ve dveřích totiž stála Raven. „Aidne! Co se to tu kruci děje? To ona je stav nouze?“  Z nějakého důvodu, byla naštvaná. Je to přeci jeho život může si dělat, co chce. Ale jí to prostě vadilo. Aiden se konečně zjevil ve dveřích. „Pojď dál. Ne, ona je tu ze stejného důvodu jako ty. Je to mnohem horší.“ Zatím, co se ji snažil uvést do situace, prošli chodbou po schodech až k němu do pokoje. Všichni tři už stáli v místnosti a tak zabouchl dveře, načež vytáhl z kapsy telefon. „Toto je ten problém.“ Zpráva od Jasona: GPS, ZAJETÍ, ZRCADLO, RYCHLE. „To mi přišlo před deseti minutami.“

  James Thomason