Misunderstand Hint (1x16)
Dnes opět trochu méně napínavě laděný příběh, který ovšem děj posune určitým směrem minimálně pro nadcházející příběhy. Tak si užijte klidnější, zároveň však zajímavější (než posledně), pokračování.
„Jak se vám vlastně podařilo utéct?“ Jason se nehodlal nijak zvlášť zmiňovat o jejich hodině s Aidnem, ze které bez povšimnutí zmizeli. Nebylo totiž o čem mluvit. „Phebe po běhu předstírala kolaps. Prý by bylo lepší, kdybych ji doprovodila, takže celkem brnkačka,“ fakt, že pouze tentokrát to bylo výjimečně předstírané si Raven pravděpodobně neuvědomovala. „Kam že to máme namířeno tentokrát?“ do rozhovoru se musela zapojit i zkolabovaná osůbka, a položit tak otázku, která zajímala všechny. „Španělsko, Národní muzeum Madrid. Zaznamenali narušení bezpečnosti s možnou krádeží starobylého předmětu. Nic extra, ale lepší než tvrdnout v lavici a třeba se z toho vyklube něco zajímavějšího.“
„Nechtělo by to ve Španělsku třeba pomoc Alyson?“ tato otázka se, dle následujícího dění, nesešla s pochopením. Byla totiž následována prudkou odpovědí směrem od Jasona: „Ne, už dost na tom, že jsme zmizeli my. A ještě nějak vytáhnout Ali, Raven!“ Aiden začal obratně vytahovat mobil z kapsy a projíždět jím. „Aidne, jsi si jistý, že zrovna teď chceš zkoušet přenos pomocí mobilu? Zrovna teď? Tvůj nefunkční displej...“ vyčítavý tón však osloveného nevyvedl z míry. „Jen zadám souřadnice.“
…
♫ S letícími střepy dopadli na zem mírně otřesení cestovatelé. Doznívalo zvonění skleněných kousíčků o zem, zatímco se jednotlivci probírali z nejasné cesty. „Super Aidne, nehledě na to, že jsme o dva kilometry mimo, tak jsi právě zničil Palacio se Cristal del Retiro, ještě že není rok 2006,“ Jasonovi pichlavé poznámky mířili směrem k unikátní úchvatné výstavě umělkyně Kimsooja, která ve zmíněném roce byla v někdejším skleníku aplikovaná, tedy spíš na skleníku. Zbytek cesty museli dojít po svých, pokud tedy nechtěli zničit něco dalšího.
…
V budově muzea byl značný povyk způsobený událostmi, jež přivedli i čtveřici. Než se opět všichni sešli, jednotlivě bloudili mezi bustami, sochami, antickým uměním a množstvím dalších rozmanitých nejen kulturních exponátů. Jak se ukázalo, inkriminovaným předmětem byla nádoba Bote de Zamora. Ještě ji tak najít a zjistit, co se s ní stalo. Nic až tak těžkého, v případě narušení bezpečnosti je předmětu věnována extrémní pozornost, což je velkou pomocí. Když se konečně dostaly k historickému artefaktu, ukázalo se, že po mnohých letech byla nádoba otevřena. Ostraha byla nejspíš jen očekávaná, jelikož se čtveřice neshledala s žádným odporem, možná čas obědu. Plastické umělecké dílo s precizními unikátními tvary na dně ukrývalo proužek papíru. Papír se souřadnicemi, opět. Jen tentokrát se jednalo skutečně o souřadnice nikoli šifru. Jen kdyby tomu bylo třeba přikládat nějakou váhu, že. No, taky místo v kapse mohl skončit v nejbližším koši. Vlastně ani nevěděli, zda byl lístek pro ně. Prokázalo se tím však, že nedošlo k žádné podezřelejší aktivitě, není třeba čelit magickému artefaktu ani bytostem, o jejíchž existenci vědí v podstatě stále čerstvě. Nastal čas na návrat, stejnou cestu, jakou přišli. Jen ještě mobilem otevřít zrcadlo před nimi a ne o tři rohy vedle, před kdo ví kým.
…
Místnost byla prázdnější, něco tu bylo jinak, respektive tu něco nebylo. Pohledy se rozhlíželi křížem krážem, než se střetli v jediném bodě. Zrcadlo bylo pryč, nikoli roztříštěné, bylo fuč.
James Thomason
„Jak se vám vlastně podařilo utéct?“ Jason se nehodlal nijak zvlášť zmiňovat o jejich hodině s Aidnem, ze které bez povšimnutí zmizeli. Nebylo totiž o čem mluvit. „Phebe po běhu předstírala kolaps. Prý by bylo lepší, kdybych ji doprovodila, takže celkem brnkačka,“ fakt, že pouze tentokrát to bylo výjimečně předstírané si Raven pravděpodobně neuvědomovala. „Kam že to máme namířeno tentokrát?“ do rozhovoru se musela zapojit i zkolabovaná osůbka, a položit tak otázku, která zajímala všechny. „Španělsko, Národní muzeum Madrid. Zaznamenali narušení bezpečnosti s možnou krádeží starobylého předmětu. Nic extra, ale lepší než tvrdnout v lavici a třeba se z toho vyklube něco zajímavějšího.“
„Nechtělo by to ve Španělsku třeba pomoc Alyson?“ tato otázka se, dle následujícího dění, nesešla s pochopením. Byla totiž následována prudkou odpovědí směrem od Jasona: „Ne, už dost na tom, že jsme zmizeli my. A ještě nějak vytáhnout Ali, Raven!“ Aiden začal obratně vytahovat mobil z kapsy a projíždět jím. „Aidne, jsi si jistý, že zrovna teď chceš zkoušet přenos pomocí mobilu? Zrovna teď? Tvůj nefunkční displej...“ vyčítavý tón však osloveného nevyvedl z míry. „Jen zadám souřadnice.“
…
♫ S letícími střepy dopadli na zem mírně otřesení cestovatelé. Doznívalo zvonění skleněných kousíčků o zem, zatímco se jednotlivci probírali z nejasné cesty. „Super Aidne, nehledě na to, že jsme o dva kilometry mimo, tak jsi právě zničil Palacio se Cristal del Retiro, ještě že není rok 2006,“ Jasonovi pichlavé poznámky mířili směrem k unikátní úchvatné výstavě umělkyně Kimsooja, která ve zmíněném roce byla v někdejším skleníku aplikovaná, tedy spíš na skleníku. Zbytek cesty museli dojít po svých, pokud tedy nechtěli zničit něco dalšího.
…
V budově muzea byl značný povyk způsobený událostmi, jež přivedli i čtveřici. Než se opět všichni sešli, jednotlivě bloudili mezi bustami, sochami, antickým uměním a množstvím dalších rozmanitých nejen kulturních exponátů. Jak se ukázalo, inkriminovaným předmětem byla nádoba Bote de Zamora. Ještě ji tak najít a zjistit, co se s ní stalo. Nic až tak těžkého, v případě narušení bezpečnosti je předmětu věnována extrémní pozornost, což je velkou pomocí. Když se konečně dostaly k historickému artefaktu, ukázalo se, že po mnohých letech byla nádoba otevřena. Ostraha byla nejspíš jen očekávaná, jelikož se čtveřice neshledala s žádným odporem, možná čas obědu. Plastické umělecké dílo s precizními unikátními tvary na dně ukrývalo proužek papíru. Papír se souřadnicemi, opět. Jen tentokrát se jednalo skutečně o souřadnice nikoli šifru. Jen kdyby tomu bylo třeba přikládat nějakou váhu, že. No, taky místo v kapse mohl skončit v nejbližším koši. Vlastně ani nevěděli, zda byl lístek pro ně. Prokázalo se tím však, že nedošlo k žádné podezřelejší aktivitě, není třeba čelit magickému artefaktu ani bytostem, o jejíchž existenci vědí v podstatě stále čerstvě. Nastal čas na návrat, stejnou cestu, jakou přišli. Jen ještě mobilem otevřít zrcadlo před nimi a ne o tři rohy vedle, před kdo ví kým.
…
Místnost byla prázdnější, něco tu bylo jinak, respektive tu něco nebylo. Pohledy se rozhlíželi křížem krážem, než se střetli v jediném bodě. Zrcadlo bylo pryč, nikoli roztříštěné, bylo fuč.
James Thomason
Komentáře
Okomentovat