We Are Stronger Together (1x03)

  Další pokračování příběhu je tu. Zbrusu nová povídka, která nabídne zajímavé činy a rozhodnutí. Doufám, že se vám bude líbit, jen tedy vizuální stránka dnes není nic moc. Na první společné dobrodružství se můžete těšit již příště, tedy pravděpodobně 30. září.

Stalo se:

 "Aidene, Phebe, to je Raven." "Svět je plný magických předmětů a mocných historických artefaktů, které by mohli způsobit katastrofu." "Jasone, já do toho nejdu." "Phe má pravdu, je to divný." "Aidne! Co se to tu kruci děje?" Zpráva od Jasona: GPS, ZAJETÍ, ZRCADLO, RYCHLE.  "Toto je ten problém, přišlo mi to před deseti minutami."

Současnost:

  Vzduch byl nasycen rybinou, kterou jen chvílemi překrýval slaný vzduch, proudící skrze rozbité střešní okno. Jason si byl vědom toho, kde se nachází, a věděl, co se s ním stane, pokud tu zůstane. Teď musí spoléhat, že mu pomůžou ti, jež většina tak ráda nazývá přáteli.

…

  Celou místností prostupovala beznaděj, která momentálně spojovala tři zádumčivé tváře.  „Co ksakru uděláme?!“ vyprskla konečně Phebe, která jako první nedokázala jen nečinně sedět, „přijímám jakékoliv nápady.“ Po tomto výroku opět následovalo nepříjemné ticho, které jen chvílemi přerušovalo ťukání kláves. Nic, žádná odezva, nápad řešení. A přece jen v Aidenově mysli nepohasínala ani poslední myšlenka. „Něco mám, není toho moc, ale Jason se v poslední době zajímal o zrcadla. V historii vystupuje hned několik údajně magických zrcadel. Z toho co jsem zjistil, je tím, po kterém šel, nejspíš takzvané Alenčino zrcadlo. Poprvé se povědomí o něm rozšířilo díky Lewisi Carrollovi, ale kdy a jak přesně vzniklo, však není známo. Zřejmě pro něj se vydal do New Jersey.“ Aiden tak shrnul všechny informace, které se mu po dobu debaty o skvělých návrzích povedlo objevit. „Tak ho zkus najít JíDí a zajistit letenky.“ Na jediném pracujícím v místnosti bylo vidět značné rozhořčení. JíDí tak mu neříká nikdo a Raven s tím rozhodně nezačne. „Vyrážíme do Jersey!“

…

  ♫ „Oh, to byl nejhorší let v mém životě! No my prostě museli být nenápadní. To určitě, kdo běžně létá s takovýmto polorozpadlým … to je motor?“ zdálo se jakoby Phe úplně pohltili její myšlenky a vytěsnili důvod jejich strastiplného letu. „Dobře. Raven, nějaké nápady?“ proč se jí na to vůbec ptal, neznají se a vlastně sem nejspíš ani nepatří, nejspíš jim nesahá ani po kotníky. „Vlastně ano, logicky s ohledem na letištní kontroly jedinou možnou cestou, jak něco takového jako naše zrcadlo dostat do nebo ze států je lodí. Jason bude zřejmě tam.“ Phebe s Aidnem stáli o kousek dál, což se Aidnovi náramně hodilo, „skvěle, ještě jsme se pořádně neseznámili a už se předvádí.“ „Ehm, skončil jsi? Musíme jít.“ ►

  „Jediný sklad v doku, odkud má vycestovat objekt, který by mohl odpovídat našemu zrcadlu,“ „Aidene, přestaň tomu říkat naše zrcadlo!“ „Dobře tedy objekt co odpovídá Jasonovu zrcadlu, Phe, je sklad W12E7. Myslím, že můžeme vyrazit.“ Raven se na něj podívala rozhořčeným pohledem a upozornila na důležitý fakt. „Haló, nemáš ty být inteligentní, blbe?! Vždyť psal, že je v zajetí, chtělo by to nějakou parádní věcičku na případnou obranu, nebo tam chceš fakt jen tak vpadnout?“ Oba zbylí teď stáli v němém úžasu, Raven klamala vzhledem jako nikdo jiný, parádně drsná holka.

„Nejspíš můžeme vyrazit,“ oznámila Raven, když byla konečně vyzbrojena ozbrojena a všichni tak mohly z místa poblíž skladu skutečně vyrazit. Už u polorozpadlého leč stále pevného vchodu do W12E7, jinak snad ani ona dřevěná věc nazvat nešla, vyvstal první zádrhel. Jelikož se jednalo o starou povětšinu roku opuštěnou část doku, aby nebudil zbytečnou pozornost, byl zde starý kovový zámek na klíč, s nímž Aiden nic nezmohl. Na chvíli tak znalosti jedné dívky, museli zastoupit ty té druhé. Phebe přistoupila a mrštně bez sebemenšího zaváhání zámek překonala. To bylo pro Aidena již druhé překvapení dne. Trojice vstoupila do místnosti, která však byla kupodivu celá zaplněna dřevěnými bednami.

  Ve světle pronikajícím do Jasonovi dřevěné krypty uviděl ty, na které tak spoléhal. Oni však nemohli tušit, kde se právě nachází, a zamezit tak blížící se …

  Všichni měli čas tak akorát zorientovat se, v čem se právě octli, než nastalo, před čím Raven varovala. JíDí na vteřinu váhal, až nakonec neohroženě prokopl jednu z podlahových desek, ideální věc na obranu. Raven se na jednoho ze tří v tmavém oděných únosců po hlavě vrhla s trubkou, kterou si nachystala, Ai započal boj z právě ukořistěnou zbraní a Phe se nenápadně natáhla po střepu jež ležel na podlaze. V momentě, kdy propukl největší zmatek, naznačila Raven Aidnovi, co má v plánu. Pomalu se vyplížil a chopil se hledat druhou největší bednu, tu Jasonovu. Vylomil pár příček a jejich pojítko se tak mohli přidat k boji. „Ty si ho řízla Phe?“ Jasonův výkřik, po němž nebyla čtveřice plně soustředěná, dal tajemným zločincům výhodu momentu překvapení, všichni v mžiku zmizeli.

…

  „Teď, když je po všem, je konečně čas vám vysvětlit, o co tu jde. Zaprvé, už nejsme v tomto boji sami, nikdy jsme nebyli a právě jsme se střetli s překupníky artefaktů. Bohužel, už o nás vědí, a tak to nejspíš nebylo naposledy. Zadruhé, proč jsme vlastně tu,“ pokračoval ve výkladu, zatímco z mohutné bedny vytahoval zrcadlo, „studoval jsem, teleportační síly a došel jsem k závěru, že právě toto zrcadlo by nám po připojení, kalibraci a drobných úpravách mohlo poskytnout své cestovní schopnosti,“ na chvíli se neskrývavě zarazil, aby si ujasnil, co vlastně hodlá prozradit. „Jen ještě přesně nevím jak. Každopádně při pátrání jsem zjistil pár nových poznatků, které by nám mohl pomoci do budoucna.“ Když konečně triumfálně zakončil svou řeč, rozhlédl se po ostatních. „Taková drobnost, jak nás kruci hodláš dostat domů?!“ Phe si svou rýpavou chvilku skutečně užívala. „Provizorní řešení. Aidene poslal jsem ti do mobilu aplikaci, na niž jsem před svým výletem pracoval, pro případ nouze. Měla by nás skrze sklo dostat alespoň přibližně na požadované místo. Ještě přiložím vzkaz, aby se k nám zrcadlo dostalo. Ai spusť to a připoj modrý drát. To by pro teď snad mělo stačit,“ rám zrcadla ležícího na dřevěné podlaze se dokola rozzářil zlatavou barvou a zrcadlo najednou zprůhlednilo. „Teď všichni skočte.“

…

  ♫Skleněný střep vprostřed silnice se začal chvět a při opětovných dopadech cinkat o asfalt. Ostrý úlomek se rozzářil a zčista jasna se zjevily čtyři neforemné siluety. Ty se po čase opět zhmotnili ve čtveřici studentů. Jen čtyři známí neznámí na silnici.

  James Thomason