Lost Answers (1x05)

  Tentokrát si čtveřice neopatrným chováním připraví víc problémů a odpovědi stále nikde. Další část příběhu je tu ode dnes pro vás. Tak zase za dva týdny.

 Stalo se:

"Nejsme v tomto boji sami." "Právě toto zrcadlo by nám mohlo poskytnout své cestovní schopnosti" "Ty si ho řízla Phe?" "Teď všichni skočte."

Současnost:

  Pro jednou zase to příšerné pondělí, zhorší den v týdnu, stejně jako ty ostatní. Bylo to k vzteku, Phebe a Aiden stále pracovali na rozboru krve jednoho z útočníků, ale ať Ai udělal cokoliv legálního nebo taky ne, po překupníkovi ani stopa. Raven se snažila najít nějakou stopu na zrcadle, které před pár dny dorazilo, ale taky žádný úspěch. Kdyby se mohli aspoň na chvíli vrátit do Jersey, projít zbylé bedny … to bylo právě to, co Jasona štvalo nejvíc. Zachránili zrcadlo, ale kdoví kolik jiných artefaktů tam nechali, a kde teď skončili. Stále nic, hodiny běželi, minuty tikali a pomalu se blížil začátek první hodiny. Ač ji všichni měli společně, bylo pro ně snazší vydat se na ni odděleně. Po cestě Phe vysela na mobilu při tlachání s Harrym, Raven se na chvíli ztratila, Aiden se zastavil s pár lidmi, mezi nimiž byla také Traci, které opětoval váhavé pohledy a Jason se davem plížil, až narazil na Jesse a Ali. Normální den normálních teenagerů.

  Chemie jako již každé pondělí ráno nestála ani za to, aby na ni někdo chodil, i tak tu opět byli všichni. Jason se zepředu ohlédl, projel pohledem po všech, až se zastavil na Ali, byla veselá a tajemná, tak jako vždy. Uvědomil si, že neví, proč to dělá, a že by ho mohla každou chvílí vidět, sklopil tak pohled a opět upřeně hleděl do svých poznámek, které se s každým okamžikem měnili na změť hloupostí.  V podobném duchu se neslo celé pondělí. Ne, ne tak docela. Byla tu jedna hodina s profesorem Petermanem. Čtyřku okamžitě upoutal jediný detail, mohlo to být cokoliv, ale u nich to bylo právě ono. Věta, kterou Jason vykřikl před pár dny: „Ty si ho řízla Phe?“ Všem teď zněla v hlavě. On totiž měl pořezanou levou ruku, právě tu, kterou pořezala Phebe jednomu s překupníků. Možná to byla jen čistá shoda náhod, ale oni v tom stejně viděli něco víc. Konečně jim svitla naděje, že se posunou dál. Mohli by pochopit některé souvislosti. Teď je ovšem zajímala jen jediná, jejich vyučující.

  Netrpělivost všech přerušil zvonek, který se rozezněl po třídě. „Dobře, na příští hodinu si nastudujte strany 57 až 60,“ zazněl do ohlušujícího konce hodiny hlas vyučujícího. Jason stáhl Raven a Phebe do zadní části učebny k Aidenovi, aby se mohli domluvit. „Předpokládám, že jste to viděli všichni,“ řekl Jason polohlasně, aby tak nikdo nepostřehl, co se děje. „Peterson běžně chodí sklepem, pokud vyrazíme kousek za ním, mohli bychom si s ním nerušeně promluvit. V tuto dobu tam nikdo jiný nebývá,“ po těchto slovech čtveřice neohroženě vyrazila bočním schodištěm dolů. Bylo tak víc než jisté, že si jich nikdo nevšimne a dorazí na místo včas. 

  ♫ Těžké kroky dopadali na zem a rozléhali se sklepní chodbou. Kroky, něčí. „Promiňte, pane profesore? Můžeme s vámi mluvit?“ věta byla vyřčena, přítomnost se začíná dít. Vyučující se mrštně otočil na Aidena, v tom zjistil, že tam není jen on. Výbor čítající čtveřici. „Pokud jde o něco z hodiny, mohli jste mi to klidně říct ve třídě,“ odpověděl hbitě, čímž si zachoval kamennou tvář. S každým dalším slovem se Phebe rozbušilo srdce o něco víc. Nic nebylo jisté, ale možná stojí tváří v tvář nebezpečné osobě. Nebezpečné? Právě po této myšlence, tomto problesknutí začala pochybovat. Nejsou zlý oni? To ona ho přeci řízla, plíží se tu, skrývají se, tají věci. „Nejde o školu,“ Jasonův hlas konečně vytrhl Phe ze změti myšlenek. „Jde o …“ co má říci? Stojí tu před osobou, kterou hodlá obvinit a vlastně neví z čeho. Dobře tedy, druhý pokus, nádech, „Zavřel jste mě do krabice v přímořském skladě?“ nemusel odpovídat, bylo to zřejmé. Zbledl, stáhli se mu zorničky, zalil ho pot. Z taška, kterou měl na pravém rameni, vyndal malou zdobnou dýku. „Jasone, musím přiznat, že jste dobří. Možná jsem se tě měl s tou bednou zbavit, dokud byl čas. Předpokládám, že máte spoustu otázek,“ dodal na závěr povýšeneckým hlasem profesor, který očividně nehodlal nic skrývat. „Pevně v to i doufám. Zapletli jste se do špatného boje se špatnými lidmi,“ poslední slova se pomalu odlepovala od rtů, zatím co dýka procházela skrz kůži do těla. Postava se bezvládně skácela k zemi, kterou vzápětí pokryla krev. „Jasone, je po něm?“ vyhrkla najednou Phebe, zatím co ostatní stále zpracovávali některé informace. „Prošlo to tepnou, je pozdě,“ řekl s rozhořčením Jason, který se právě skláněl nad tělem. Ozvali se kroky, zpoza rohu. Ty stejné kroky, něčí. „Někdo tu byl s námi,“ zahlásil Aiden, který se snažil myslet na cokoliv jiného než na to, co se před ním stalo, co způsobili. „Tak to máme asi zaděláno na dobrý průser,“ ani Raven si totiž nemohla odpustit něco poznamenat. ►

  James Thomason