One Thing at a Time (1x06)

    Dva týdny jsou pryč, což znamená, že je tu slíbené pokračování, které bude navazovat na události z posledního příběhu. Věci se snad trochu vyjasní i zkomplikují. 

  Stalo se: 

  "Jasone je po něm?" "Někdo tu byl s námi." "Tak to máme asi zaděláno na dobrý průser."

  Čas stále plyne, každému jinak, každému jindy. Někdy se zdá, že stojí, někdy neúprosně ubíhá a přibližuje neodvratné. Katastrofu.

  „Dobře, možná někoho znám …“ Raven se odmlčela a dál upřeně zírala na krev. „No tak pokud to není někdo jako Olivia Pope nebo Annalise Keating, tak nevím, jak nám to pomůže,“ dodal pichlavě Jason, které i v tuto chvíli měl nepochopitelnou chuť vtipkovat. Aiden se na něj nechápavě a zmateně díval, o svůj pohled se ovšem rozdělil také s ostatními. „Co je?! Shondaland je fajn!“ ohradil se rázně Jason. Po těchto slovech dál přetrvávalo ticho, nebezpečné, mocné ticho. Pouze zlomky vteřin a pohotové jednání dělilo všechny od hrozby prozrazení. Vlastně snad jen prozrazení pravé tváře profesora. „Jak jsem řekla, postarám se o to. Jasone, vy společně ukliďte, co jsme způsobili,“ zavelela Raven rázně.

O 18 hodin později 

  Jason se snažil zažehnat nejhorší, udržet všechny v chodu a odvrátit je tak od věcí předcházejících dní. Věděl, že pokud něco nevymyslí, vrátí se to už brzy. Leon je ale viděl, to je nevyvratitelný fakt. Znal některé lidi, ale … Přece jen znali se tak dlouho, prošli si různými věcmi, navíc nebýt toho co udělal, pravděpodobně by byl s Betty on. Nemohl Leona jen tak odříznout, takovou podpásovku si nezaslouží, není ale jiného zbytí. Z jeho myšlenek ho však něco vytrhlo. „Aidne, co to tu tak strašně smrdí?“ místností se linul smrad mísící se s dýmem. „No, já se tak trochu snažil upravit přesnost přenosu zrcadla. A ... hm, spálil jsem obvod, vlastně spíš odpálil. Takže teď se nějakou dobu nikam nedostaneme,“ výborně Aiden zřejmě neměl problém s "udržením v chodu" a to ještě na dlouho dopředu. „To je fuk. Viděli jste někdo Raven, měli bychom pomalu vyrazit. Za chvíli nám začíná hodina,“ Jason mluvil klidným, ale rázným hlasem, to teď všichni potřebovali. To jediné, řád. Nebo alespoň on si to myslel.

…

  „Jo Bon, nemusíš se bát. Dnes večer u mě … pohoda mám všechno, vodku mám ve skřínce,“ tolik zaslechl Jason z rozhovoru Bonnie na chodbě. Samozřejmě, s kým jiným než s … To by ovšem mohlo vše vyřešit za něj, taková flaška v Leově skřínce, která je skutečně jeho a nikdo ji tak nemůže spojovat s Jasonem, přesně to bylo to, co potřeboval.

…

  Minuty plynuli. Nic se nedělo, nešlo nic dělat. Dělo se vše. Raven byla stále pryč, na rozdíl od věcí, které byly přesně tam, kde měli být. Hodiny splývali v jednu, která prostupovala celým dnem.

Ten slastný zvuk zvonku, který konečně ukončuje to věčné utrpení. Něco tu ovšem bylo, dělo se to. Věci se dali do pohybu. ♫ Ručička na hodinách byla čím dál tím hlasitější, čím více se vzdalovala od doznívajícího zvuku zvonku. Mělo to přijít, právě teď. Dveře se se škubnutím otevřeli, profesorka Pratt, vstoupila do místnosti s pátrajícím pohledem. Pohled se zastavil. „Leone, mohl bys jít se mnou?“ slova profesorky nevěstila nic dobrého a Jason jen čekal, až ona i s možnou hrozbou odejdou. Všechno ho svíralo a sužovalo. Leon na tom byl zcela opačně, byl sice mírně zaskočen, ale domníval se, že snad něco dokázal, nebo by mohl. Omyl. Tiché kroky dvou odcházejících byly pro Jaye nesnesitelné. Blížilo se to a Leon neměl ani nejmenší tušení. Rozhovor vyslechnutý nesprávnou osobou. Krev mu pulzovala ve spáncích, věděl moc dobře, co přijde, co způsobil a nechal to tak. Musel. Dveře se s klapnutím zavřeli. Jason vytáhl mobil a začal psát: Hlavní chodba. HNED. A odeslat. Tak snadné. Zničit život, odeslat zprávu, jako by obojí mělo být každodenní rutinou.

…

  „Proboha! Jasone, co jsi to udělal?“ snažila se na něj roztřeseným hlasem křičet Phebe. „Tohle je konec, je ti to jasné. Pro teď si možná vyhrál, ale není to konec. Následky se blíží rychleji, než si dokážeš představit. Ono to přijde. Napsal jsi mi tu zprávu.“ Je konec, uklidňující spojení, pokud se Leon pokusí zdiskreditovat Jasona, Raven, Aidena nebo Phebe jsou v bezpečí. Jsou v bezpečí. 

  „Phe, mrzí mě to, musel jsem. Mohl nás zničit. Ta vodka byla jeho. Slyšel jsem, jak o ní mluví s Bonnie. Stačilo, aby se o tom někdo dozvěděl,“ každá věta teď Phebe rozpalovala ještě více. Snažila se zbavit vzteku bezmocným bušením do Jasona. Slzy mu zalily celý obličej, ne však z fyzické bolesti. Vzpomínal na časy před Aidnem a Phebe, na časy s Leonem a Carol. Bylo pozdě. Vše bylo pryč, Carol byla pryč. Každý si zvolil svou cestu. Bylo pozdě. Musel si tu větu opakovat, aby jí mohl uvěřit. Nezbývalo než držet pospolu. Nikdo se o tom nemusí dozvědět, prostě se to stalo, zadělal si na to sám. Někdo toho jen využil. ►

  Můžeme se v životě cítit sebe víc v bezpečí, ale vždy je tu něco, co může narušit náš vesmír. Právě teď něco vstoupilo do tohoto. A tento meteorit bude mít následky. Bude.

 James Thomason