Where Angels Cry (1x09)

  Konec listopadu se blíží a s ním také čím dál tím chladnější dny, je proto čas se vydat do trochu jiných končin, kde jsou i v tomto období teploty docela příjemné. Především pak dnes nebude čtveřice sama, na cestu se vydávají s novou dočasnou posilou. Ať je čtení příjemné.

„Co je to tentokrát Jasone, že si nás svolal i o víkendu?“ Raven byla značně rozmrzelá, že musela upustit od svých plánů v tak krásný den. Aiden vysedával u počítače a ještě něco kontroloval, na první pohled se zdálo, jako by tu byl celou noc a snad ani nespal. „Fajn, že se ptáš Raven. Nejdřív, když už tu jsme všichni, jedna maličkost. Poprosil jsem o pomoc Alyson, takže jde s námi.“ Po chvilce rozmýšlení a trapného ticha se Phebe rozhodla vše přerušit a vrátit se k tématu: „Takže vyrážíme do Španělska?“ Ali se mezi tím připojila k ostatním a vyčkávala, co se bude dít. „Fajn úvaha, ale ne. Vyrážíme do pekla.“ „CO?!“ vše následovaly zmatené, částečně vystrašené pohledy. „Kajmanské ostrovy, ostrov Grade Cayman, město Hell.“

„Tak moment Jasone, jen tak mimochodem, nemám ani pas ani 16 000 navíc, na jednosměrnou letenku doslova do pekla!“ zatím co Jay s Ali vedli svou debatu, trojice o kus dál stále zpracovával, co se právě dozvěděla. Dobře, už zachraňovali Jasona z bedny v docích, mají na svědomí jednu smrt, o chlup zabránili proměnění Itálie na hrst popela, ale místo, co se jmenuje PEKLO, trochu velké sousto. „Dobře Ali, nic z toho nepotřebuješ, máme jinou cestu. A vy nerdi, připojíte se k nám? Jen tak pro zajímavost, proč se tam vlastně chystáme. Množí se zprávy o "záhadných" zmizeních. To místo přímo volá po naší pozornosti. Takže Aidene, budeš tak laskav?“ zrcadlo se rozzářilo a Alyson zůstala stát v němém úžasu. „Jasone, co to je?“ „Naše cesta, uvidíš. Jen tím projdi.“

…

  ►Neobvykle pětice stála před suvenýry, zatím, co se Ali vzpamatovávala z toho, co právě zažila. „Jak jsme … co to tady … ah … Jasone?“ no Alyson to zcela nepobrala. „Na jedné straně si vkročila do zrcadla a na té druhé si vylezla skrze okno suvenýrů. Uh to je nové, dobrá práce Aidne,“ je pravda že po dvou předchozích přenosech, které, nebýt situace v Itálii, by oba byly skrze vodu, si Aiden pochvalu zasloužil. Místo se zdálo být poklidné, jako by nic nenaznačovalo, že by se mohli nacházet na místě … takovém místě. Kde vůbec začít, že? „Dobře, asi bychom se tu měli trochu porozhlédnout, s někým promluvit, tvářit se normálně. Všechno jasné?“ „Já vlastně …“ Ali se snažila něco namítat, ale bylo to jako volání proti větru. „Rozdělit se, by asi nebyl nejlepší nápad. Nevíme, proti čemu stojíme, ani jak se bránit,“ Jasonova slova opět Ali mírně znervózněla. Ani tentokrát však nestihla nesouhlasit, jelikož Jason povelem a rázným krokem udával směr pátrání.♫

…

  Jason ještě Ali cosi dovysvětloval, zatím co postupovali dál po špičatém terénu. „Proboha,“ vyjekl Jason, když se otočil čelem ke směru cesty a spatřil vyobrazení ďábla, „jak příhodné na tomto místě.“ „Kam to lezeš?“ slova mířila na osobu v čele pelotonu, která právě přelézala dřevěné zábradlí plošiny. Nezdálo se, že by chtěl odpovídat nebo vysvětlovat a tak i zbylí čtyři za chvíli stáli na limonitovém podloží. Opět postupovali dále.

  „Eh... fuj, to je strašný smra...,“ a poslední jídlo šlo ven. Rozkládající se tělo, hlava ponořená do jednoho z mnoha jezírek. O kousek dál za dalším výběžkem horniny, v další laguně opět bezvládné tělo. Všechno dávalo smysl. Porušení pravidel a prověřování záhadných zmizení. V okolí tak museli být i ostatní, to už ale není jejich práce. Žádná magie, žádná práce.

…

  ►„Škoda, doufala jsem v dobrodružství a ne jen v pár utonutí.“ Den se chýlil ke konci, pětice mizela v odlescích slunce zpět směrem k zábradlí a domů, zatím co na hladině se začalo něco dít. Hladina se zčeřila, něco začalo prostupovat, zjevily se prsty. Tělo postupně mizelo skrz jezírko do neexistujících hlubin společně s tajemnými prsty.♫

  James Thomason