Christmas Tears (1x00)
Že by snad ani na Vánoce, magický den v roce, nebyl ve světě klid? Kdepak, tentokrát se všichni vydávají na cestu úplně z jiného důvodu. Po loňském neúspěchu v podobě poslední původní povídky z prvního pokusu je tu letos zbrusu nová speciální vánoční povídka. Užijte si tedy sváteční nálady při čtení příběhu a poslouchání vánočních rytmů, ve dvou případech si dokonce můžete vybrat, který vám více vyhovuje, já to totiž rozhodnout nedokázal. Snad pro vás budou tyto dny stejně poklidné, jako čtení dnešního dobrodružství.
…
…
James Thomason
♫Všichni jsou pryč, den před Vánoci, samé párty. Jen prázdné
místo a blížící se svátky, Svátky bez lásky, první bez … ní.
…
♫/♫Okouzlující kráska v nádherných šatech, pár splývající
při tanci v jedno, praskání krbu, plameny osvětlující celou místnost
protančenou zamilovanci. Příjemné vábivá vůně, vlasy toužící po vzájemném vpití
a ten úsměv. Jedno další kolo na úchvatnou skladbu. Světýlka řetězu neblikají,
pouze jedna rudá vyhasínající … vášeň?
Moc krásné na skutečnost, snad s některou jinou, ne
s ní. Představa obohacená o vzpomínky se rozplynula, smyšlenka byla pryč. Před Jasone se opět rozprostírala prázdná chladná místnost, okno zející dovnitř odhalovalo
…
Ze zármutku a sebelítosti Jasona vytrhlo klepání na dveře, které se měnilo spíš v bušení. Tichá tmavá chodba na jejímž konci to je. Nemusel by otvírat, mohl by. Za vstupní dírou ovšem čekalo neočekávané. „Mysleli jsme, že bys třeba mohl ocenit společnost,“
Raveniným slovům nebylo úplně lehké uvěřit. Přeci jen, že by Phebe obětovala
Vánoce s Harrym, Aiden s rodinou nebo snad s Traci, Raven … u té
to bylo pravděpodobně i pochopitelné, kdo ví, jak ta běžně tráví svátky. Dobře
tedy, slovům Raven se dalo uvěřit. Ke všemu to byla mnohem hezčí vyhlídka než dále sedět a utápět se v ... utápět. Poodstoupení a máchavé gesto zvalo nejen příběhem spojené přátele do tepla.
Místo nemělo zůstat dlouho stejné. ♫/♫Raven puntičkářsky ozdobila všechno svítícími řetězy pomocí
Paridova šípu, který by stejně jen tak ležel na poličce bez využití. Phebe se
snažila navodit příjemnou atmosféru svátků pomocí pečení, které jí vždy tak
skvěle šlo, a Aiden už jen vše podtrhl teplým nápojem se skořicí. Vánoce se
začali stávat skutečností. Čtveřice se usadila v pokoji, jemuž snad chyběl
pouze sníh, což by pro ně taktéž nebyl žádný oříšek. Klid, pohoda, každý si
teď mohl užívat jedinečné chvíle vzniklé přátelstvím. Přinesli je oni. A možná tu byli vždy, jen čekali na ně. Zázraky se zkrátka dějí. Nastalá atmosféra toho byla důkazem.►
„Mám jeden nápad. Nechci s tím začínat i dnes, kór po
něčem tak krásném, za co děkuji, ale myslím, že si to zaslouží i ostatní,“
zázračná síla přeměňující věci na to dobré nyní prostupovala místností. „Pěkná
myšlenka. O co jde?“ Aiden nabuzený právě tímto motivujícím stimulem byl pro
jakoukoli štědrost, zbylé dvě jen s napětím poslouchaly, co se plánuje.
„Seženeme původní jmelí!“
…
♫Všichni čtyři se teď zjevili v krbu kdesi na severu. Už
tak tu bylo málo místa pro tolik lidí, bylo ale třeba rozbít přední sklo, aby
se krb dal otevřít a oni mohli vylézt. Aiden trochu snížil míru komfortability,
na druhou stranu, konečně se dostali ven. „Vážně Aidne, komín? Dnes?“
samozřejmě v tom byla jistá vtipnost, kterou Jason na závěr nezapomněl vyzdvihnout.
„Zkoušel jsem „mobilní“ přenos. Musel jsem si tak ověřit naši zpáteční cestu,“
slova v podstatě znamenala, že měli štěstí. Snad trefili alespoň polokouli, tak jak bylo v plánu pro nalezení magické větvičky.►
…
Bloudění po severských lesích, ideální tradice v tomto období. Ještě tak vědět, kterým směrem bloudit. Jakmile se ale z úmyslného bloudění stává neúmyslné, může to koneckonců dopadnout jakkoli. Dát se doprava, ujít pár kroků, stočit cestu kolem pařezu. Mlha, chlad a nehostinnost lesa. Prorůstající keře, ostny trčící z větví. Neprostupné houští odkrývalo právě to, co zde hledali.
„Druidské obřadiště,“ zhodnocení trčících kamenů, snad menhirů, bylo šokující. „Nestihli jsme si všimnout, díky za info,“ stále stejná Raven, i přes svátky. Stačilo jen najít, pro co přišli. Jen, samozřejmě. „Nějaké vodítko, co hledat, by se hodilo,“ myšlenky Phebe byly sdíleny taktéž ostatními. „Není tu signál, vlastně tu nefunguje vůbec nic. Budeme tu správně,“ kolik si asi myslí, že tu takových obřadišti je, právě to v hlavě doprovázelo JíDího řeč, který si tak jen chtěl obhájit nesmyslnost výroku. Tři z přítomných se již rozprchly do okolí, přidal se tak i poslední. Kameny, houští, hlína, severský les. „Něco tady mám,“ všichni se k Jayovi seběhli, na co se dívali, to však neměli tušení. „Raven, runy, jsi schopná je přečíst?“ ruka oslovené okamžitě začala přejíždět po kamenu snažíc se rozluštit jeho sdělení. „Arbor colere dolor …, pravděpodobně nějaký tip formule a instrukcí, řekla bych,“ konečně se začali někam posunovat.
Rozestavěním osob teď vznikala kružnice opsaná čtverci tvořenému právě čtveřicí. Rituál byl připraven, stačilo pouze pronést slova, čehož se opět chopila Raven: „Arbor colere dolor, supplico vis, recurso cum iste dies.“ Nic se nestalo. S napětím tu stáli plni očekávání, stále nic. Ze země začal vyrůstat vitální strom zprvu vypadající jako hologram, pouhá projekce, zhmotňování. A najednou tu stál, jako by tu rostl vždy. Velký strom, velký problém. Jak se dostat do koruny ke jmelí? Příští Vánoce už ne bez plánování. Z čekání na příchod myšlenky přerušil Aidnův impulzivní čin. Vystačit si s klíči na získání artefaktu, zimní svátky mají být o zázracích. Další z nich se měl stát vzápětí, speciální cesta návratu, je ještě zapotřebí provést poslední zázrak.
…
Bloudění po severských lesích, ideální tradice v tomto období. Ještě tak vědět, kterým směrem bloudit. Jakmile se ale z úmyslného bloudění stává neúmyslné, může to koneckonců dopadnout jakkoli. Dát se doprava, ujít pár kroků, stočit cestu kolem pařezu. Mlha, chlad a nehostinnost lesa. Prorůstající keře, ostny trčící z větví. Neprostupné houští odkrývalo právě to, co zde hledali.
„Druidské obřadiště,“ zhodnocení trčících kamenů, snad menhirů, bylo šokující. „Nestihli jsme si všimnout, díky za info,“ stále stejná Raven, i přes svátky. Stačilo jen najít, pro co přišli. Jen, samozřejmě. „Nějaké vodítko, co hledat, by se hodilo,“ myšlenky Phebe byly sdíleny taktéž ostatními. „Není tu signál, vlastně tu nefunguje vůbec nic. Budeme tu správně,“ kolik si asi myslí, že tu takových obřadišti je, právě to v hlavě doprovázelo JíDího řeč, který si tak jen chtěl obhájit nesmyslnost výroku. Tři z přítomných se již rozprchly do okolí, přidal se tak i poslední. Kameny, houští, hlína, severský les. „Něco tady mám,“ všichni se k Jayovi seběhli, na co se dívali, to však neměli tušení. „Raven, runy, jsi schopná je přečíst?“ ruka oslovené okamžitě začala přejíždět po kamenu snažíc se rozluštit jeho sdělení. „Arbor colere dolor …, pravděpodobně nějaký tip formule a instrukcí, řekla bych,“ konečně se začali někam posunovat.
Rozestavěním osob teď vznikala kružnice opsaná čtverci tvořenému právě čtveřicí. Rituál byl připraven, stačilo pouze pronést slova, čehož se opět chopila Raven: „Arbor colere dolor, supplico vis, recurso cum iste dies.“ Nic se nestalo. S napětím tu stáli plni očekávání, stále nic. Ze země začal vyrůstat vitální strom zprvu vypadající jako hologram, pouhá projekce, zhmotňování. A najednou tu stál, jako by tu rostl vždy. Velký strom, velký problém. Jak se dostat do koruny ke jmelí? Příští Vánoce už ne bez plánování. Z čekání na příchod myšlenky přerušil Aidnův impulzivní čin. Vystačit si s klíči na získání artefaktu, zimní svátky mají být o zázracích. Další z nich se měl stát vzápětí, speciální cesta návratu, je ještě zapotřebí provést poslední zázrak.
…
♫„Aidne, máš tu čest otevřít zrcadlo do celého světa,“ chvíli
po Jasonových slovech a Aidnově úsilí se skleněná tabulka rozzářila a s ní
také zlatý rám, který dodával sváteční atmosféru. Jason skrz prostrčil jmelí,
které svíral v ruce, mysleje na Betty. Vyndal ruku, jmelí už ale ne. Svět
snad naplní radost a štěstí. Čtveřici už totiž naplnily.
Veselé Vánoce
James Thomason
Komentáře
Okomentovat