Core of Land (1x10)

  I v tomto adventním čase je tu pro vás další příběh, tentokrát opět mírně odlišný, než předchozí. Dnes snad mimo napětí i trocha předvánoční nálady. Zůstaňte proto dnes doma, na cesty se vydá někdo jiný. Výjimečně znatelně delší příběh, snad to nebude na škodu.

  Jeden chladný zimní večer, Jason hledící z okna na právě se snášející sníh, první v této zimě, zakrývá postupně ulice, cesty, domy, zahrady, Ve světle lamp vypadají mrazivé chomáčky štěstí jako poletující prach na půdě, kam prosvítají paprsky odnikud. Přišlo to brzy a přece pozdě. Zimní peříčka zasypala parapet, který se tak stal novým bodem Jasonova zájmu.

…

  Klid, pokoj, uvolněnost. To vše s sebou pravděpodobně přinesl včerejší sníh. A Ann, která tu dnes byla s Raven. Příjemná přátelská osůbka, většinou usměvavá. Nejspíš by tu vůbec neměla být, už jen svou přítomností byla vystavena nebezpečí. Ale co jí mohl říct, jen tam tak postávala opírajíc se o … bože, Aiden nastavil upozornění na nalezený artefakt a to se právě teď rozléhalo po místnosti a trhalo Jasonovi hlavu na kusy. A vlastně ne jen jemu. Počkat, kde je Ann? „Hele lidi, kde je Ann?“ snažil se Jason rozrušeným hlasem překřičet výstrahu. Pro boha, zrcadlo září, musela jím propadnout, když se to celé spustilo. Zrcadlo zhaslo, hrozba pominula. 

  „Ann!“ Jason se marně namáhal, dvě rozdílná místa navzájem oddělena. „Aidne, okamžitě nás dostaň na druhou stranu za ní!“ Raven měla pouze vztek, bylo to zbytečné. „O co myslíš, že se celou dobu snažím? Nemůžu otevřít cestu, nejde to,“ i on se přidával ke zbytku na sebe naštvaných. „Jak, že nemůžeš otevřít zrcadlo na místě, kam propadla?“ „Nemůžu no. Asi tam není sklo,“ snažil se klidným rozčilením reagovat Aiden. „Tak před tím tam asi bylo,“ přecedila přes zuby nepříjemně Raven, která se cítila vině a bezmocně. Vzájemné boje byly skvělým způsobem, jak někoho zachránit, tak proč v tom nepokračovat.

  „Když nemůžeš, tak zkus spojit místo, kam propadla s jakoukoli zmínkou a něčem nezvyklém. Chci všechna pokrytí, satelitní snímky, kamerové záznamy z okolí, všechno,“ Jason rozčílením přestával dýchat a nevypadalo, že by se hodlal zastavit. „Raven, Phebe, seznam všeho, co u sebe může Ann mít se sklem, najděte mi cokoli, čím se k ní můžeme dostat,“ poslední slova a Jason zmizel v prostoru dozadu. Aiden běsnivě vyťukával a klikal, kam se dalo, Phebe a Raven dokola kontrolovali veškeré fotky, hledali maličkosti. Do změti hluků zazníval další rachot. „Jasone, něco mám,“ Aiden volal přes místnost roztřeseným hlasem, aby upozornil na svůj objev. Odkudsi se zjevil Jay s očekáváním ve tváři. „Zemětřesení, ještě nevím, jestli právě to byl důvod, případně proč, ale tam teď je.“ „To by vysvětlovalo, proč si nemohl otevřít zrcadlo, každopádně je tu jedna cesta. Taky jsme na něco narazily. Vzhledem k tomu, co hledáme, se nabízí ... nejspíš je tu její mobil. Respektive displej, v tom jejím by skutečně mělo být sklo,“ po těchto slovech čtvrtý opět zmizel, tentokrát se při návratu zjevil omotaný lanem. „Doufám, že umíš vyhledávání upřesnit s daty, která máme. Vytoč její číslo a otevři to,“ prsty běhali po klávesnici a zrcadlo se přeci jen rozzářilo. Jason se chopil šance, musel se soustředit, nic jako neúspěch není. Osoba na druhé straně zrcadla přijala hovor. „Pracujeme na tvé záchraně,“ s touto větou prohodil provaz skrze sklo doufaje v úspěch. Zářícím zrcadlem proletěl Jasonův plán, cesta opět pohasla, záchrana byla rozťata. Jay zničeně svíral roztřepený konec hledě na odraz sebe a beznaděje. Hovor se přerušil. „Ne, ne, ne ne,“ roztřepenec se naštváním po mrštění odrazil od země.

  Minuty plynuly, znovu všechny naplnilo bezmocné ticho, není to poprvé a o to je to těžší. Budou mít na svědomí nevinný život, ale především by mohly přijít o blízkou osobu. „Něco jsme přehlédly, tedy spíš já. Byla jsem mimo. Brýle jsou řešením,“ tupé pohledy, nechápající  schránky, ničeho víc se Raven nedostalo. „Co? Dnes je výjimečně měla. Když o to teď víme, tak se s tím dá pracovat, asi,“ jiskřička naděje zahořela, pravděpodobně poslední rychlý způsob, jak situaci vyřešit. Sedící za klávesnicí se dal do práce, portál se opět podařilo nahodit, spojení je obnoveno. „Dobře, mám jeden nápad, jen potřebuju, aby jste někdo prošli zrcadlem. Na cestu zpět bude potřeba větší plochu, tady je vodní sklo, mohlo by to fungovat. Mělo by,“ nádoba plná roztoku křemičitanu sodného, riskantní řešení založené na domněnce, možnou druhou pohřešovanou osobu, to všechno právě teď měli k dispozici.  „Já jdu, zavinila jsem to,“ Raves popadla zpáteční cestu, vkročila do světla a zmizela. „Aidne, vypnout a znovu zapnout. Zkus to zaměřit, musí to vyjít,“ se zaťatými pěstmi očekával se návrat.

  Chvíle napětí se stupňovali, trojice bez dechu stála před zdobeným rámem obepínajícím cestovatelský prostředek. Se zvláštním čvachtavým plesknutím se zjevily obě očekávané. „Jsi v pořádku?“ vrhli se na ni všichni hystericky. Potlučená se rozhlížela po vyděšených pohledech, zažívali rozdílná muka. „Raves, máš kousek skla na obličeji. A děkuju,“ šeptal tiše trochu bokem.  „Přetížili jsme mobil, proto první pokus selhal. Kombinace hovoru a portálu způsobila rozbití skla, které tak rozřízlo procházející provaz,“ Aidnova racionalita ovšem v tuto chvíli nikoho nezajímala.

…

  Potlučená Ann se začala vzpamatovávat z šokujícího dobrodružství. „Něco jsem tam viděla, tedy někoho. Osoba. Stála tam s … hm, vidlemi v ruce?“ zahalené vzpomínky daly Jasonovi víc, než by se zdálo. Začal snášet různé staré knihy a svitky, před nedobrovolnou cestovatelkou se začali kupit vyobrazení trojhrotých zbraní. Za příchodu jedné z dalších historických záležitostí, které měli rozšířit výběr, Ann rázně zapíchla prstem do jedné knihy. „Právě takto to vypadalo,“ vyhrkla ze sebe. Tvář Jasona se protáhla, oči jako by pohltil strach a z rukou padala mu na zem evidentně zavrhnutá možnost. „Co to je?“ rozladěné trio doprovázel tápavý pohled na jedné straně a nepředstavitelné obavy na straně druhé. „Poseidonův trojzubec. V lidských rukou předmět s nedozírnými následky.“

  Většina věcí se vrátila do zaběhlých kolejí, sníh mezi tím roztál, co přinesl si zase odnesl.

  James Thomason