Guestless (1x13)
Některé činy mají následky, mnohé z nich. Na druhou stranu pak za dobrodružstvím a nebezpečím nemusíte vyrážet tak daleko, ono to ale za to nestojí. Snad i další příběh, tentokrát rozvíjející nedávnou minulost, se vám bude líbit.
Můžeme věřit, že život je řízen neměnným osudem, že na sebe všechno přivoláváme. Nebo že si život tvoříme sami, rozhodujeme se, chybujeme. Spoustu z toho neovlivníme, meteorit narušující náš vesmír totiž nejde zastavit tak snadno.
Jason s Phebe zrovna procházeli parkem a užívali si výjimečně slunečného dne. Listí zapomenuté od podzimu poletovalo větrem, sluneční paprsky pronikali skrze mraky. Překvapivě příjemné počasí jen podtrhovalo volný den. Klidný den, klidný krok, klidný dech. Čas rychle utíkal a za chvíli už stály na schodech, Jason otevřel s vrznutím dveře, které nebyly dovřené. Za dveřmi totiž stála Iris. „Ahoj? Ty, jsi Leonova hol… přítelkyně, že? Ale co děláš tady?“ Phebe měla příliš mnoho otázek v příliš nevhodnou chvíli. A možná by jich i bylo víc, nebýt Jasona dloubnutí, jež mělo za následek odlišnou volbu slov. „Phe, myslím, že vím, o co tu jde,“ Jason nenápadně ukázal na kruh na zemi a vzal ji kousek stranou, aby nestáli přímo u narušitelky. „Před časem jsem zkoušel tvořit magický kruh pro zabezpečení, přece jen máme tady různé věci, které by mohli svépomoci nebo díky někomu odkráčet pryč. Takže to vypadá, že Iris má co dočinění s "magií",“ Jason se při pronášení posledních slov ještě naklonil k Phebe, aby byla skutečně jediná, kdo jej slyšel.
„Tak jo, kvůli Leovi, vrátíš nám, pro co sis přišla, a uhrajeme to na křeč,“ snažil se být zbytečně trapný, na to, že jednal se sobě rovnou osobou. „Jasone, jsme tu jen my, nic nemusíme uhrávat, prostě z toho nebudeme dělat vědu, dobře,“ Phebe se snažila chovat racionálně, čímž si však zároveň dobírala Jaye. Vetřelkyně jen tupě sledovala situaci odehrávající se před ní a čekala, až se jí konečně někdo bude věnovat. „Chytrolíne, sice se neznáme, ale budiž. Mám jednu výtku k tvému plánu, nic jsem nevzala,“ tvrzení potvrzoval také fakt, že "vypovídající" byla směrem do místnosti, nikoli na odchodu, tedy jako v případě odchodu. Zatím, co se Phebe vzpamatovávala ze záchvatu smíchu způsobeného trefným oslovením, chytrolín pokračoval ve výstupu: „Fajn, tak to, co jsi nám sem přinesla.“ Náhle ale začal váhat, co když se jednalo o návnadu, Trojského koně, léčku. Sám by se tak nechal obelstít, kvůli své obezřetnosti. „Jsem to s tím oslovení asi trochu přehnala. Já jsem se vám přinesla. To zní odporně,“ všechno mohlo mít za následek zkrat, myslet nejprve na urážku nebo důvod návštěvy? Není Aiden, aby to bylo třeba, sám má svých chyb dost. „Ty ses přinesla. Co to má jako znamenat, živoucí artefakt?“ vyhrála druhá možnost, na ješitnost se třeba ještě čas najde. Navíc právě všemu nasadil korunu, pokud dívka doposud netušila, co tu shromažďují, teď to ví určitě. „Jasně, jsem létající koberec. Ne. Co trochu zvětšit rozhled, třeba nějaká bytost...“ původně měla jiný záměr, ale teď ji začínalo bavit si z něj dělat srandu. Jason očividně po neúspěšné cestě na Kajmany zavrhl existenci nadpřirozena v podobě stvoření. Chyba.
„Takže po nás chceš jen umazat kus kruhu, abys pak mohla zdrhnout. Chápu to správně?“ ke dvojici k popukání se opět připojila třetí osoba chvíli stojící opodál. „Špatně! Chci ... vaši pomoc,“ vězeňkyně se při přecezování slov skrze zuby málem zapotila, nelehký úkol přiznat bezmoc a potřebu pomoci, zdá se. Snad i to ho pomohlo přesvědčit a za chvíli už na podlaze umazával kus křídového kruhu. Všichni tři tak nyní stály společně vprostřed místnosti. Iris se mírně oprášila, jako by snad v onom stísněném prostoru byla koncentrace prachu větší než jinde. „Hádám, že už jste si všimli, že sem nepatřím. Taky chci pryč, doufám teda, že mi s tím pomůžete,“ dvojka stále netušila čemu přesně čelí, ale bytost před nimi vypadal docela přesvědčivě. „No, pokud jde jen o to, dostat se pryč, tak máme zrcadlo. To by mohlo pomoct,“ tentokrát nečekal na schválení a stejně tak ani doposud vězněná, která byla v podstatě vyzvána k činu.
Phebe s Jasone stáli v pozadí, Iris si nastavovala finální destinaci. Zrcadlo se rozzářilo, cizinka jím prošla a zmizela na druhé straně. Průchod pohasl, rám dostal opět původní barvu. „Super, takže tentokrát jsme Leonovi sebrali přítelkyni. Jsme fakt špatní,“ projev lítosti mísící se se sebelítostí byl k ničemu, Jason byl už tak zničený spáchanými činy. „Rozešla se s ním, to je oficiální verze. Rozešla a utekla, nemáme ji na svědomí. Kdo mohl vědět, že je to Sylfa.“
James Thomason
Stalo se:
"Vodku mám ve skřínce." "Leone, mohl bys jít se mnou?" "Proboha! Jasone, co jsi to udělal?"
Můžeme věřit, že život je řízen neměnným osudem, že na sebe všechno přivoláváme. Nebo že si život tvoříme sami, rozhodujeme se, chybujeme. Spoustu z toho neovlivníme, meteorit narušující náš vesmír totiž nejde zastavit tak snadno.
Jason s Phebe zrovna procházeli parkem a užívali si výjimečně slunečného dne. Listí zapomenuté od podzimu poletovalo větrem, sluneční paprsky pronikali skrze mraky. Překvapivě příjemné počasí jen podtrhovalo volný den. Klidný den, klidný krok, klidný dech. Čas rychle utíkal a za chvíli už stály na schodech, Jason otevřel s vrznutím dveře, které nebyly dovřené. Za dveřmi totiž stála Iris. „Ahoj? Ty, jsi Leonova hol… přítelkyně, že? Ale co děláš tady?“ Phebe měla příliš mnoho otázek v příliš nevhodnou chvíli. A možná by jich i bylo víc, nebýt Jasona dloubnutí, jež mělo za následek odlišnou volbu slov. „Phe, myslím, že vím, o co tu jde,“ Jason nenápadně ukázal na kruh na zemi a vzal ji kousek stranou, aby nestáli přímo u narušitelky. „Před časem jsem zkoušel tvořit magický kruh pro zabezpečení, přece jen máme tady různé věci, které by mohli svépomoci nebo díky někomu odkráčet pryč. Takže to vypadá, že Iris má co dočinění s "magií",“ Jason se při pronášení posledních slov ještě naklonil k Phebe, aby byla skutečně jediná, kdo jej slyšel.
„Tak jo, kvůli Leovi, vrátíš nám, pro co sis přišla, a uhrajeme to na křeč,“ snažil se být zbytečně trapný, na to, že jednal se sobě rovnou osobou. „Jasone, jsme tu jen my, nic nemusíme uhrávat, prostě z toho nebudeme dělat vědu, dobře,“ Phebe se snažila chovat racionálně, čímž si však zároveň dobírala Jaye. Vetřelkyně jen tupě sledovala situaci odehrávající se před ní a čekala, až se jí konečně někdo bude věnovat. „Chytrolíne, sice se neznáme, ale budiž. Mám jednu výtku k tvému plánu, nic jsem nevzala,“ tvrzení potvrzoval také fakt, že "vypovídající" byla směrem do místnosti, nikoli na odchodu, tedy jako v případě odchodu. Zatím, co se Phebe vzpamatovávala ze záchvatu smíchu způsobeného trefným oslovením, chytrolín pokračoval ve výstupu: „Fajn, tak to, co jsi nám sem přinesla.“ Náhle ale začal váhat, co když se jednalo o návnadu, Trojského koně, léčku. Sám by se tak nechal obelstít, kvůli své obezřetnosti. „Jsem to s tím oslovení asi trochu přehnala. Já jsem se vám přinesla. To zní odporně,“ všechno mohlo mít za následek zkrat, myslet nejprve na urážku nebo důvod návštěvy? Není Aiden, aby to bylo třeba, sám má svých chyb dost. „Ty ses přinesla. Co to má jako znamenat, živoucí artefakt?“ vyhrála druhá možnost, na ješitnost se třeba ještě čas najde. Navíc právě všemu nasadil korunu, pokud dívka doposud netušila, co tu shromažďují, teď to ví určitě. „Jasně, jsem létající koberec. Ne. Co trochu zvětšit rozhled, třeba nějaká bytost...“ původně měla jiný záměr, ale teď ji začínalo bavit si z něj dělat srandu. Jason očividně po neúspěšné cestě na Kajmany zavrhl existenci nadpřirozena v podobě stvoření. Chyba.
„Takže po nás chceš jen umazat kus kruhu, abys pak mohla zdrhnout. Chápu to správně?“ ke dvojici k popukání se opět připojila třetí osoba chvíli stojící opodál. „Špatně! Chci ... vaši pomoc,“ vězeňkyně se při přecezování slov skrze zuby málem zapotila, nelehký úkol přiznat bezmoc a potřebu pomoci, zdá se. Snad i to ho pomohlo přesvědčit a za chvíli už na podlaze umazával kus křídového kruhu. Všichni tři tak nyní stály společně vprostřed místnosti. Iris se mírně oprášila, jako by snad v onom stísněném prostoru byla koncentrace prachu větší než jinde. „Hádám, že už jste si všimli, že sem nepatřím. Taky chci pryč, doufám teda, že mi s tím pomůžete,“ dvojka stále netušila čemu přesně čelí, ale bytost před nimi vypadal docela přesvědčivě. „No, pokud jde jen o to, dostat se pryč, tak máme zrcadlo. To by mohlo pomoct,“ tentokrát nečekal na schválení a stejně tak ani doposud vězněná, která byla v podstatě vyzvána k činu.
…
Phebe s Jasone stáli v pozadí, Iris si nastavovala finální destinaci. Zrcadlo se rozzářilo, cizinka jím prošla a zmizela na druhé straně. Průchod pohasl, rám dostal opět původní barvu. „Super, takže tentokrát jsme Leonovi sebrali přítelkyni. Jsme fakt špatní,“ projev lítosti mísící se se sebelítostí byl k ničemu, Jason byl už tak zničený spáchanými činy. „Rozešla se s ním, to je oficiální verze. Rozešla a utekla, nemáme ji na svědomí. Kdo mohl vědět, že je to Sylfa.“
James Thomason
Komentáře
Okomentovat