Again The Same Adventure (1x17)
Pokračování načatého příběhu ze Španělska je konečně dopsáno, na úplný závěr si však budete muset počkat minimálně do příště. Tentokrát to byl trochu oříšek, tak doufám, že to bude odlišné než podzimní cesta za stejným cílem. S dvoutýdenním zpožděním si tedy můžete užít cestu za zrcadlem.
Místnost byla prázdnější, něco tu bylo jinak, respektive tu něco nebylo. Pohledy se rozhlíželi křížem krážem, než se střetli v jediném bodě. Zrcadlo bylo pryč, nikoli roztříštěné, bylo fuč.
„Tak jestli střepy přinášejí štěstí, tak nevím, co má být toto,“ pohledy byly stále věnovány... ničemu. Vlastně dřívě něčemu, zrcadlu, které tu ovšem není. „Průser?“ že se ptal, právě ztratili svoji nekonečnou "letenku," ke všemu ji teď mohl mít v držení kdokoli. „Naprostý. Ale jak jsme se sem potom dostali?“ věc, která zajímala rovněž dvě stále nezapojené jako i Aidna. Sklem vyplněný rám jen tak nezmizel, stejně tak se tu nezjevili z čista jasna.
„Co to tvé zázračné zařízení? Jestli mělo na svědomí tříštění skla na jedné straně při zjevení, snad mohlo i za zmizení našeho cestovatelského zázraku na té druhé. Aidne, zkus něco najít,“ z odvozování faktů přešla do rázného rozkazování, což mohlo mít za následek pouze výkonnost.
„Jen dobré zprávy,“ sice to prohlásil jen Jason, ale souhlasili všichni, „Fajn, našli jsme to. Při našem návratu se zrcadlo v podstatě pohltilo a přeneslo pryč. Teď už ho mám, aspoň doufám. Takže čtyři letenky?“ proč se ptal? Jason se podíval na Raven, následoval soucitný pohled. Otázka byla na místě. Bylo mu jasné, že u sebe nic nemá a tak s nimi neletí. „Bez toho by to pro mě bylo nebezpečné. Dlouhý let, hádám“ potvrdila mu to bez pozornosti ostatních. „Tři Aidne, Raven tu zůstane pro případ, že bude něco potřeba,“ nebyla to nejlepší útěcha, ale rozhodně lepší než nic. Počet je jasný, stačí tak pro jednou projít uličkou letadla namísto sklem v rámu. Nad tím se vlastně nikdy nezamysleli, pokus Jason věděl, je to skutečně sklo?
…
„Aidne, co přesně jsi myslel čtyřmi letenkami? To byl snad úplně stejný let, jako tehdy za... pro Jasona. Ten motor je snad ještě horší, to celé brzo vybuchne, schytáme šrapnelem, prostě super,“ mrzouta tentokrát zastoupila Phebe, je při tomto výjevu byl jeden detail špatně. Samozřejmě nezapomněla předvádět přehnaná gesta výbuchu a ohrožovat ostatní, čímž na sebe přivolala pozornost, jíž si zatím nevšimli. Na první cestě za zrcadlem nadávala jak Phebe tak JíDí, tehdy jej tak Raven vlastně oslovila poprvé. „To bylo ze slušnosti. Nejsme na výletě, nepotřebujeme na sebe upozorňovat,“ hlavou mu ale muselo problesknout, že je na to pozdě. Pheb nereagovala, snad ji to nenapadlo, snad se kousla do jazyka. Tak či tak, měli práci, hledání zrcadla bylo protentokrát prioritou. „Dobře, netuším, co všechno jste provedli minule, tak co to trochu přerušit a nesrovnávat? Čas plyne,“ nebylo kam spěchat, ale Jason měl pravdu. Netuší, kde se hledaný předmět nachází nyní, pokud o něj nechtějí přijít nadobro, pohnout by si měli. „Adresu máme, tak vyrazme, když jste všichni tak chytří!“
Po pár krocích k trojici přistoupil policista, ten nepovšimnutý pozorovatel, kterého zaujala teroristická gesta Phebe. Po vyzvání o předložení dokladů, které u sebe nikdo pochopitelně neměl, bylo třeba myslet rychle. „Budeme muset běžet, Aidne, kontroluj průběžně cestu,“ vypudil z poza zubů levým koutkem směrem ke zbylým dvěma Jason. „Teď!“ poslední slovo před naháněčkou napříč městem směrem k zrcadlu.
…
Po delším setřásání, neúspěšném, se konečně přiblížili. Snadné, stačilo doběhnout k obchodu, vejít, schovat se a potom najít zrcadlo. Stáli přede dveřmi, stačilo vejít, tak blízko cíli. Ironií byl fakt, že místo, kam právě trojice zahla, bylo plné starožitného haraburdí, co víc, značného počtu zrcadel. Proč to dělat snadné. Za rychlými kroky následoval rychlý let vystřelené nábojnice. Policista pronásleduje podezřelé návštěvníky vběhl za střelou. Ta se již nyní zavrtávala do skla a vrstvy stříbrného pokryvu. „Vzpomínáte na záchranu Ann? Zrcadlo neprasklo, jen druhá strana, její mobil,“ Jason šeptem směřoval ke způsobu nalezení požadovaného rámu s výplní. Zatím se schovávali za pultem, pronásledovatel se blížil. Místnost a fyzika však stály na jejich straně, stačilo využít úhlu odrazu a dopadu. Nejenže se vyhnou postřelení, navíc ještě eliminují zrcadla. Každý z účastníků se postavil na jinou stranu, působili tak ještě větší rozruch. Střely protínaly nevinný vzduch místnosti a valili se na obrazy vychytralých pronásledovaných. Kolem letícího vraha se udělali kruhy, jako v případě vlnění na vodě, a výstřel byl zrcadlem pohlcen. Hledaná úniková cesta. Než se Aiden s Jasonem stihli vzpamatovat, Phebe kličkovala místnosti směrem k veřejnému činiteli, jehož postrčila do zrcadla. Nebyl pohlcen, rozbila mu tím hlavu. Malí šrám, ale situaci i tak vyřešil. „Už jsem se lekl, že po něm zase půjdeš se střepem,“ poznamenal Aiden s úsměvem na rtech.
…
„Měli bychom se vrátit. Ale mám nápad, sice tu nemáme Raven, ale co tak tentokrát zrcadlo doručit vlastnoručně? Výlet lodí, co vy na to?“ že by se pro jednou uvolnil i Jason? Než stihl kdokoli reagovat, vše přerušila dvě pípnutí. Zpráva od Raven: Hoří Notre-Dame.
James Thomason
Místnost byla prázdnější, něco tu bylo jinak, respektive tu něco nebylo. Pohledy se rozhlíželi křížem krážem, než se střetli v jediném bodě. Zrcadlo bylo pryč, nikoli roztříštěné, bylo fuč.
„Tak jestli střepy přinášejí štěstí, tak nevím, co má být toto,“ pohledy byly stále věnovány... ničemu. Vlastně dřívě něčemu, zrcadlu, které tu ovšem není. „Průser?“ že se ptal, právě ztratili svoji nekonečnou "letenku," ke všemu ji teď mohl mít v držení kdokoli. „Naprostý. Ale jak jsme se sem potom dostali?“ věc, která zajímala rovněž dvě stále nezapojené jako i Aidna. Sklem vyplněný rám jen tak nezmizel, stejně tak se tu nezjevili z čista jasna.
„Co to tvé zázračné zařízení? Jestli mělo na svědomí tříštění skla na jedné straně při zjevení, snad mohlo i za zmizení našeho cestovatelského zázraku na té druhé. Aidne, zkus něco najít,“ z odvozování faktů přešla do rázného rozkazování, což mohlo mít za následek pouze výkonnost.
„Jen dobré zprávy,“ sice to prohlásil jen Jason, ale souhlasili všichni, „Fajn, našli jsme to. Při našem návratu se zrcadlo v podstatě pohltilo a přeneslo pryč. Teď už ho mám, aspoň doufám. Takže čtyři letenky?“ proč se ptal? Jason se podíval na Raven, následoval soucitný pohled. Otázka byla na místě. Bylo mu jasné, že u sebe nic nemá a tak s nimi neletí. „Bez toho by to pro mě bylo nebezpečné. Dlouhý let, hádám“ potvrdila mu to bez pozornosti ostatních. „Tři Aidne, Raven tu zůstane pro případ, že bude něco potřeba,“ nebyla to nejlepší útěcha, ale rozhodně lepší než nic. Počet je jasný, stačí tak pro jednou projít uličkou letadla namísto sklem v rámu. Nad tím se vlastně nikdy nezamysleli, pokus Jason věděl, je to skutečně sklo?
…
„Aidne, co přesně jsi myslel čtyřmi letenkami? To byl snad úplně stejný let, jako tehdy za... pro Jasona. Ten motor je snad ještě horší, to celé brzo vybuchne, schytáme šrapnelem, prostě super,“ mrzouta tentokrát zastoupila Phebe, je při tomto výjevu byl jeden detail špatně. Samozřejmě nezapomněla předvádět přehnaná gesta výbuchu a ohrožovat ostatní, čímž na sebe přivolala pozornost, jíž si zatím nevšimli. Na první cestě za zrcadlem nadávala jak Phebe tak JíDí, tehdy jej tak Raven vlastně oslovila poprvé. „To bylo ze slušnosti. Nejsme na výletě, nepotřebujeme na sebe upozorňovat,“ hlavou mu ale muselo problesknout, že je na to pozdě. Pheb nereagovala, snad ji to nenapadlo, snad se kousla do jazyka. Tak či tak, měli práci, hledání zrcadla bylo protentokrát prioritou. „Dobře, netuším, co všechno jste provedli minule, tak co to trochu přerušit a nesrovnávat? Čas plyne,“ nebylo kam spěchat, ale Jason měl pravdu. Netuší, kde se hledaný předmět nachází nyní, pokud o něj nechtějí přijít nadobro, pohnout by si měli. „Adresu máme, tak vyrazme, když jste všichni tak chytří!“
Po pár krocích k trojici přistoupil policista, ten nepovšimnutý pozorovatel, kterého zaujala teroristická gesta Phebe. Po vyzvání o předložení dokladů, které u sebe nikdo pochopitelně neměl, bylo třeba myslet rychle. „Budeme muset běžet, Aidne, kontroluj průběžně cestu,“ vypudil z poza zubů levým koutkem směrem ke zbylým dvěma Jason. „Teď!“ poslední slovo před naháněčkou napříč městem směrem k zrcadlu.
…
Po delším setřásání, neúspěšném, se konečně přiblížili. Snadné, stačilo doběhnout k obchodu, vejít, schovat se a potom najít zrcadlo. Stáli přede dveřmi, stačilo vejít, tak blízko cíli. Ironií byl fakt, že místo, kam právě trojice zahla, bylo plné starožitného haraburdí, co víc, značného počtu zrcadel. Proč to dělat snadné. Za rychlými kroky následoval rychlý let vystřelené nábojnice. Policista pronásleduje podezřelé návštěvníky vběhl za střelou. Ta se již nyní zavrtávala do skla a vrstvy stříbrného pokryvu. „Vzpomínáte na záchranu Ann? Zrcadlo neprasklo, jen druhá strana, její mobil,“ Jason šeptem směřoval ke způsobu nalezení požadovaného rámu s výplní. Zatím se schovávali za pultem, pronásledovatel se blížil. Místnost a fyzika však stály na jejich straně, stačilo využít úhlu odrazu a dopadu. Nejenže se vyhnou postřelení, navíc ještě eliminují zrcadla. Každý z účastníků se postavil na jinou stranu, působili tak ještě větší rozruch. Střely protínaly nevinný vzduch místnosti a valili se na obrazy vychytralých pronásledovaných. Kolem letícího vraha se udělali kruhy, jako v případě vlnění na vodě, a výstřel byl zrcadlem pohlcen. Hledaná úniková cesta. Než se Aiden s Jasonem stihli vzpamatovat, Phebe kličkovala místnosti směrem k veřejnému činiteli, jehož postrčila do zrcadla. Nebyl pohlcen, rozbila mu tím hlavu. Malí šrám, ale situaci i tak vyřešil. „Už jsem se lekl, že po něm zase půjdeš se střepem,“ poznamenal Aiden s úsměvem na rtech.
…
„Měli bychom se vrátit. Ale mám nápad, sice tu nemáme Raven, ale co tak tentokrát zrcadlo doručit vlastnoručně? Výlet lodí, co vy na to?“ že by se pro jednou uvolnil i Jason? Než stihl kdokoli reagovat, vše přerušila dvě pípnutí. Zpráva od Raven: Hoří Notre-Dame.
James Thomason
Komentáře
Okomentovat