Ride or Die (1x15)

  Dobrodružství pokračuje, Jason s Aidnem musejí čelit neznámé hrozbě, která se blíží. Co a po kom vlastně jde? Odpovědi vám snad přinese dnešní příběh.


  Byl to Aiden. „Ať ses mě... nás chtěl zbavit z jakéhokoli důvodu, u mě ti to nevyšlo. Spolu jsme silnější,“ kéž by věděl, do čeho se připletl. Neměl se vracet, avšak stalo se. Jason se zvedl na nohy a přistoupil k nově příchozímu. „Neměl ses vracet,“ tři slova z tvrdým, soucitný a tajemným podtextem. Znělo to až ta, jako by ho měl každou chvílí bodnout nebo jinak zabít, protože toho viděl příliš. To naštěstí v plánu neměl.

  „Takže proč ses nás zbavil? O co jde?“ ač se to běžně možná nezdálo, vždy to tak bylo, byli tu pro sebe. Pomáhali si, věděli o sobě věci. „Pravdu? Něco se blíží,“ nezbylo, než mu vylíčit, co viděl a před čím je chtěl chránit. Vyprávění byl živé, svěží, taky proto, že Jay vše viděl po druhé, když se mu vrátili vzpomínky, o které přišel při nárazu. Stále v podstatě ale netušil, co viděl. Nebyl v tom sám, tentokrát. To bylo důležité

…

  „Takže jste se zbavili Leonovi holky. No co, já to taky s Traci skončil,“ Aiden pronášel slova jen tak ledabyle jako by vlastně o nic nešlo. Asi o nic nešlo. „Fakt, o tom se chceš teď bavit? Počkej, mezi vámi je konec?“ reakce byla mírně zděšená, z části udivená s podtónem smutku. K tomu, že se Iris sama sbalila a prošla skrz sklo, kdo ví kam, se nijak nevyjadřoval. Ač to zřejmě mělo být na pořadu dne, už nebylo. Plány se změnili. „S Ali jste měli pravdu, byla to jen otázka času. Ale chtěl jsem tomu věřit,“ právě při tomto běželo Jasonovi hlavou, to já taky. Soucitné, souhlasné to já taky.

  Nebylo nic, co by mohl Jason říct na povzbuzení, obhajobu, vysvětlení. Věci se prostě dějí a je jen na nás, abychom svět neviděli tak, že ty špatné převažují. „Pokud nechceme být další na seznamu, kdo bude někomu chybět, tak by asi nebylo od věci se nějak připravit,“ přece jen bylo co říct.


  Zbrojící duo zmateně pobíhalo a shánělo všechno možné, kýbl, smeták, sůl, křídu... Že se připravují na boj proti neznámému démonovy z toho ovšem pochopitelné nebylo. Důležitou součástí byl rovněž stoh papírů o démonologii, pro případ nouze. Snad měli nějakou šanci, teď už jen stačí vyčkat, než se přiblíží hrozba.

…

  Už tu strávili druhý den plně vyzbrojeni, pokud se tedy předmětům jejich obrany vůbec dalo říkat zbroj. Z rozespání je do naprosté bedlivosti probudilo vrzání, jež mělo za následek okamžitou bdělost dvou odvážných trdel, které před sebe začali házet sůl a snažili se zbavit démona. „A vy dva jste jako normální?“ Ravenin hlas probral oba z nabuzenosti a bojové nálady. Nechápali, co se to stalo. Dva dny tu čekají na něco, co za sebou nechalo krvavou skvrnu na zrcadle a ve výsledku se zjeví jen vyhozená dvojice. „Vy tu nemáte být,“ Aiden byl velice taktní. Hlavně že on se sem vrátil. Nezbývalo, než opět vysvětlit, co předcházelo nečekané cestě, která byla způsobená škubáním se u zrcadla a následným propadnutím. Již v průběhu bylo možné na Phebe pozorovat jakýsi nesouhlas či odpor. „Jasone, takto rudá?“ obratně vytáhla odkudsi rtěnku. Nedávalo to smysl. Tázaný ztuhl, z tváře se vše vytratilo. „Je to totiž ta stejná, kterou máš zezadu na pravém rameni. Takže tipuju, že ses o zrcadlo jen otřel, tím to zmizelo a objevilo se to tam tak, že jsem se u něj předtím líčila. Představ si, že zrcadlo lze využít i jako zrcadlo.“ trochu delší vysvětlení, ale neméně překvapivé. Všechny vystrnadil, odehnal úplně zbytečně, čekání bylo rovněž naprosto nesmyslné. Taková hloupost.



  James Thomason