Long Way, Long Wave (1x18)
Opět s dvoutýdenním zpožděním je dopsáno pokračování cesty za zrcadle, tedy tentokrát cesty se zrcadlem. Snad se vám i tato část bude líbit. Vzhůru na moře.
Zpráva od Raven: Hoří Notre-Dame. „Teď už je to stejně nejspíš jedno, neměli bychom tam co dělat. Je čas vyrazit na moře,“ jestli měli zůstat nenápadní, toto jim k tomu určitě skvěle pomůže.
…
Všichni byli dávno nalodění, plavba poklidným oceánem byla příjemná a Jason na vrchní palubě přemýšlel, že by si na takový život i zvykl. Snad i ostatní byli stejného názoru. Avšak ne na dlouho, jakmile sebou začala loď zmítat ve vlnách, stejně tak se začalo pohybovat vše v Jayově těle, které z příjemného naladění bylo rychle uvedeno do naprosto jiného nekomfortního stavu. Něco bylo špatně. Tam kde ještě před chvílí stál kapitán bylo vícero lidí, ale zcela jiných a podivných. Když se tedy protáhl až k můstku. Dveře byli mírně pootevřeny, což bylo výhodou. Kapitán naneštěstí ležel na zemi, kde se dalo zpozorovat i menší množství krve. V současnou chvíli vůbec nezáleželo na tom, co se stalo, jen na tom, že to rozhodně nepůsobí dobře. Bylo potřeba konat, sám však ne.
…
Jason se připojil k Phebe vykračující proti slunečnímu svitu a hledal Aidna. Jakmile jej zpozoroval, vtáhl ho k sobě a nenápadně se jakoby mezi řečí snažil nastínit, co se na lodi děje. „Jen klid. Loď sice právě kdosi přebírá pod svou kontrolu, ale mi budeme v klidu. Ano Aidne, někdo tu přebral velení lodi,“ reagoval trochu rázněji na udivený pohled. „Teď se hezky rozdělíme, projdeme jednotlivé části lodi a dáme dohromady plán,“ jak nenápadně se trojice spojila, tak se zase všichni pozvolna odpojili a šli svou cestou.
…
Čisté bílé zdi, koberec bez poskvrnky, klidný průchod napříč lodí. Někdo měl však podobnou cestu, snad jeden z únosců. Postavu nebylo pořádně vidět, jen stín, víc nestihl zaznamenat. Byla to Phebe v tuto chvíli stojící za dveřmi, která pohotově zareagoval na slyšený pohyb, jehož si doposu nejspíš nevšimla nebo to nedávala najevo. Jay tak byl ohrožován zbraní a vlastní kamarádkou. „Co no, bylo to v jedné z kajut. Něco na obranu potřebujeme,“ od dob chladných zbraní se Phebe evidentně přesunula k jinším kalibrům. „Nepřeskočilo ti náhodou? To tam chceš jen tak vletět, super plán. Pojď, seženeme Aidna,“ po těchto slovech už ji táhl chodbou pryč, než je někdo zpozoruje. Dvakrát doleva, jednou doprava, nebo jednou doprava a dvakrát doleva? Zmatený Aiden se před dvojicí zjevil z ničeho nic a začal nápadně cukat hlavou na levou stranu, tedy z jeho pohledu na pravou. Následně zapadl do kajuty, kam rychle vklouzly i zbylí dva. „Málem mě někdo chytl, ale uhrál jsem to na ztracení na lodi. Musíme vymyslet plán, hned!“ nebyl zmateným jen pokračoval v předstírání, těžko uvěřit. „Vlastně bych něco měl... musíme dostat všechny do bezpečí. Aidne, zvládneš provizorně rozjet zrcadlo?“ první část plánu se zdála použitelná, zbytek bude složitější. „Něco bych snad dohromady dal, loď je dost velká. Ale vždyť jsme ho zrovna získali zpět,“ pravda, po honičce s policistou a hledáním jehly v moři zrcadel by se ho teď vzdali, avšak pro lepší dobro. „Už jsme ho získali dvakrát, takže jsem ochotný se ho vzdát. Nějak ho pak získáme. Jinak, tady máš mobil, s tím tvým to riskovat nehodlám,“ pichlavou poznámku následoval malý úšklebek, takto to ale opravdu bylo lepší.
JíDí pracuje na zrcadle, Pheb a Jay se snažili pouzavírat některé chodby a nasměrovat cestující do jediného prostoru, všechno probíhalo hladce, zdálo se, perzonál rovněž spolupracoval. Brzy tak většina byla připravena na cestu. „Aidne, jak jsi na tom?“ trojice bylo kvůli bezpečnosti stále ukryta v jedné z kajut, takže mohli nerušeně probrat možnosti. „Mělo by to být funkční, cíl je nastaven, takže teď už to stačí jen přemístit a zapojit. Jen ještě než to uděláme, jsi ochotný obětovat i naše prozrazení?“ jeden detail, který mohl na úkor záchrany všech pohřbít je tři. „To už jsem vyřešil, dusičnan amonný z vodního systému na výrobu oxidu dusného. Když to nevyjde, nějak to vezmu na sebe,“ byl to risk, ale za tolik životů to stálo.
Místnost se začala plnit vypuštěným plynem, který začal rychle působit. Veselé účastníky tak bylo i snazší dostat skrze zrcadlo. Brzy se všichni přidali k velkému hadu a společně vtancovávali zrcadlem do bezpečí. „Tak to byl poslední. Musíme schovat zrcadlo a pak se vrátit zpět za Raven,“ velení na chvíli převzala Phebe, která dokonale srovnala dvojici do latě. Zrcadlo bylo v mžiku na nenápadnějším místě, přikryté tkaninou. Konečně se mohli vrátit i oni. „Bon voyage, zmetci,“ zaznělo ještě naposledy z pod přikrývky. Pak už se jen zablesklo a bylo ticho.
…
Všichni byli dávno nalodění, plavba poklidným oceánem byla příjemná a Jason na vrchní palubě přemýšlel, že by si na takový život i zvykl. Snad i ostatní byli stejného názoru. Avšak ne na dlouho, jakmile sebou začala loď zmítat ve vlnách, stejně tak se začalo pohybovat vše v Jayově těle, které z příjemného naladění bylo rychle uvedeno do naprosto jiného nekomfortního stavu. Něco bylo špatně. Tam kde ještě před chvílí stál kapitán bylo vícero lidí, ale zcela jiných a podivných. Když se tedy protáhl až k můstku. Dveře byli mírně pootevřeny, což bylo výhodou. Kapitán naneštěstí ležel na zemi, kde se dalo zpozorovat i menší množství krve. V současnou chvíli vůbec nezáleželo na tom, co se stalo, jen na tom, že to rozhodně nepůsobí dobře. Bylo potřeba konat, sám však ne.
…
Jason se připojil k Phebe vykračující proti slunečnímu svitu a hledal Aidna. Jakmile jej zpozoroval, vtáhl ho k sobě a nenápadně se jakoby mezi řečí snažil nastínit, co se na lodi děje. „Jen klid. Loď sice právě kdosi přebírá pod svou kontrolu, ale mi budeme v klidu. Ano Aidne, někdo tu přebral velení lodi,“ reagoval trochu rázněji na udivený pohled. „Teď se hezky rozdělíme, projdeme jednotlivé části lodi a dáme dohromady plán,“ jak nenápadně se trojice spojila, tak se zase všichni pozvolna odpojili a šli svou cestou.
…
Čisté bílé zdi, koberec bez poskvrnky, klidný průchod napříč lodí. Někdo měl však podobnou cestu, snad jeden z únosců. Postavu nebylo pořádně vidět, jen stín, víc nestihl zaznamenat. Byla to Phebe v tuto chvíli stojící za dveřmi, která pohotově zareagoval na slyšený pohyb, jehož si doposu nejspíš nevšimla nebo to nedávala najevo. Jay tak byl ohrožován zbraní a vlastní kamarádkou. „Co no, bylo to v jedné z kajut. Něco na obranu potřebujeme,“ od dob chladných zbraní se Phebe evidentně přesunula k jinším kalibrům. „Nepřeskočilo ti náhodou? To tam chceš jen tak vletět, super plán. Pojď, seženeme Aidna,“ po těchto slovech už ji táhl chodbou pryč, než je někdo zpozoruje. Dvakrát doleva, jednou doprava, nebo jednou doprava a dvakrát doleva? Zmatený Aiden se před dvojicí zjevil z ničeho nic a začal nápadně cukat hlavou na levou stranu, tedy z jeho pohledu na pravou. Následně zapadl do kajuty, kam rychle vklouzly i zbylí dva. „Málem mě někdo chytl, ale uhrál jsem to na ztracení na lodi. Musíme vymyslet plán, hned!“ nebyl zmateným jen pokračoval v předstírání, těžko uvěřit. „Vlastně bych něco měl... musíme dostat všechny do bezpečí. Aidne, zvládneš provizorně rozjet zrcadlo?“ první část plánu se zdála použitelná, zbytek bude složitější. „Něco bych snad dohromady dal, loď je dost velká. Ale vždyť jsme ho zrovna získali zpět,“ pravda, po honičce s policistou a hledáním jehly v moři zrcadel by se ho teď vzdali, avšak pro lepší dobro. „Už jsme ho získali dvakrát, takže jsem ochotný se ho vzdát. Nějak ho pak získáme. Jinak, tady máš mobil, s tím tvým to riskovat nehodlám,“ pichlavou poznámku následoval malý úšklebek, takto to ale opravdu bylo lepší.
JíDí pracuje na zrcadle, Pheb a Jay se snažili pouzavírat některé chodby a nasměrovat cestující do jediného prostoru, všechno probíhalo hladce, zdálo se, perzonál rovněž spolupracoval. Brzy tak většina byla připravena na cestu. „Aidne, jak jsi na tom?“ trojice bylo kvůli bezpečnosti stále ukryta v jedné z kajut, takže mohli nerušeně probrat možnosti. „Mělo by to být funkční, cíl je nastaven, takže teď už to stačí jen přemístit a zapojit. Jen ještě než to uděláme, jsi ochotný obětovat i naše prozrazení?“ jeden detail, který mohl na úkor záchrany všech pohřbít je tři. „To už jsem vyřešil, dusičnan amonný z vodního systému na výrobu oxidu dusného. Když to nevyjde, nějak to vezmu na sebe,“ byl to risk, ale za tolik životů to stálo.
Místnost se začala plnit vypuštěným plynem, který začal rychle působit. Veselé účastníky tak bylo i snazší dostat skrze zrcadlo. Brzy se všichni přidali k velkému hadu a společně vtancovávali zrcadlem do bezpečí. „Tak to byl poslední. Musíme schovat zrcadlo a pak se vrátit zpět za Raven,“ velení na chvíli převzala Phebe, která dokonale srovnala dvojici do latě. Zrcadlo bylo v mžiku na nenápadnějším místě, přikryté tkaninou. Konečně se mohli vrátit i oni. „Bon voyage, zmetci,“ zaznělo ještě naposledy z pod přikrývky. Pak už se jen zablesklo a bylo ticho.
…
„Jasone, na zápraží je něco zabaleného do látky. Nevíš o tom něco?“ Raven byla zbytečně nepříjemná a podezřívavá, i když kdo by se divil. „Společně s varováním hlídce jsem taky poslal seznam převážených položek a jejich majitelů, kvůli spěšnému doručení. Máme ho tedy v bezpečí, přímo tady,“ se těmito slovy už pomalu mizel ven a vracel se zpět s obdélníkem v plátnu. Červeň byla viditelná už na obalu, ale přímo na zrcadle šlo krev rozeznat snáz. „To není naše věc!“ rozhovor byl ještě před zahájením u konce.
James Thomason
Komentáře
Okomentovat