Different Night (1x20)
Po avizované odmlce jste se konečně dočkali dalšího pokračování. Dnes opět trochu jiný příběh s novými postavami, který se nejspíš dost liší i stylem psaní, snad se i tak bude líbit. Na další dobrodružství se můžete těšit snad za dva týdny.
„Jay, vzpomínáš, jak jsme se před časem bavili o tom přespání? Domluvili jsme to tak, že by to šlo dnes, jdeš do toho?“ Ann ho zastihla na chodbě, když přecházel na další hodinu, ale vzpomněl si. „Jasně, proč ne. Bude sranda,“ a právě dobrovolně souhlasil se zavřením přes noc ve škole. Fajn akce, pár lidé, protože po prvotním zájmu a nadšení si to mnozí rozmysleli, takže nakonec jen 13. Tedy jen, jak se to vezme. Ale co, není na škodu si taky trochu užít a odvázat se. Phebe nemohla, snad jí bylo špatně nebo co a Aidnovi se nechtělo účastnit takové akce. Takže jiný večer.
…
„Raven, Ann, Jessi, to jsme zatím všichni?“ Jason dorazil s menším předstihem, protože vždy je lepší počkat. „Jojo, zatím vše, ale je čas,“ Ann měla pravdu, nic je netlačilo, měli přece spolu strávit celou noc až do rána. Postupně se někteří přidali, část dorazila později, takže nakonec ve složení Ann, Jason, Jeff, Jess, Josie, Leila, Livia, Mason, Phil, Raven, Shelby a Vida mohl večírek na půdě školy začít. Původně měla dorazit ještě Kasey, ale něco se změnilo. Zpočátku byli všichni trochu na rozpacích a při myšlence dvanácti hodin spolu to nebylo nijak lepší, takže se rozdělili a procházeli jen tak školou, kontrolovali věci a zamířili do míst, kam se běžně nedostali. Večer se celkem rozjížděl, v jednu chvíli se objevil taky Brad, který si přišel za Leilou pro pomoc s učením na písemku. Vlastně ve výsledku i on dost pomohl, aby se zábava rozjela a na škole se tak děli věci, které si mohla skupina nechat jen pro sebe. Ať je na co vzpomínat.
S pokročilejší hodinou a rozjetější zábavou se přesunuli do učebny, aby večer završili filmem, který byl na noc úplně ideální. Mason se usadil v pohodlné židli, začal vše obsluhovat a připravil promítání. Mezi tím dorazil i zbytek, tedy až na učící se dvojici, která o film ani neměla zájem. Hlavní promítač si samozřejmě svou funkci náležitě užíval a snažil se podpořit strašidelnost vybraného snímku vytahováním a zatahováním venkovních rolet, aby tam podtrhl pocity a navodil reálnější pocit podle místa dění. „To fakt není nic pro mě, jdu pryč,“ Raven sebou stáhla taky Liv a společně mizeli na potemnělou chodbu. Mason stále pokračoval ve svých speciálních efektech v podobě pohybování rolet, kterým tak přispíval k děsivější atmosféře. Napětí rostlo úměrně s panikou, scénu za scénou děj postupoval dál a dál. Při jedné z těch děsivých se zeď s promítaným obrazem začala kroutit. Něco se začalo zhmotňovat a prostupovat do místnosti. Ti, jež učebnu neopustili doposud, se nyní drali dveřmi pryč. Jason uzavírající skupinu se ještě ohlédl. Šest prázdných sáčků od popkornu a něco, co právě vletělo do prázdné místnosti. Zabouchl dveře, které ještě následně s pomocí Mason zablokoval lavičkou.
Josie společně s Philem začali na schodech panikařit, zatímco Mason vytrvával ve své "hře" a začal na blikat světly, což podpořilo strach a rozčarování ostatních. Vida s Jessem vypadali, že s nimi tajemné události večera nic nedělají, naproti tomu Shelby neustále zavírala oči a nejspíš se tak snažila vytěsnit skutečnost. Jason musel něco vymyslet, Raven je pryč s Liv, Leila je s Bradem, to je o čtyři lidi míň, ovšem nemá tu Phebe ani Aidna, takže na vše zůstával sám. Jedna věc by tu možná byla, lavička nevydrží věčně, takže musí jednat rychle. Ještě že konečně dostali tolik žádaná zrcadla, no... výjimečně ho nepoužije k cestování v pravém slova smyslu, ale jen k přenosu obrazu.
Všichni byli schováni v místnosti, kde měli spát, Brad, jak později zjistili se nenápadně ze zamknuté škole vytratil oknem, aby neměl průšvih, takže o ničem z toho, co se děje, neměl tušení. Zrcadla byla na místě právě v čas, když se ze zabedněné místnosti vyřítil, snad člověk, nejspíš ona postava z hororu. To byla Jasonova chvíle, hodil hasícím přístrojem, kterým přes špatnou mušku cíl zasáhl. Jen proletěl skrz postavu. Bylo tedy správné počítat s plánem B, který umožnil Jayovi bezpečný útěk díky zmatenosti z obrazu v zrcadlech. „Lidi asi máme problém. Myslím, že jsem v háji, hasičák tím jen proletěl a nic, takže netuším, co teď,“ samozřejmě že tato řeč pozvedla morálku skupiny části třídy do nebeských výšin, jen ji pak asi tak vysoko nemohli najít.
…
Nějakou dobu jen tak seděli, bez plánu, bez šancí se bránit, s vidinou ohrožení zbytku škole nadcházející den. Jedinou možností, jak se zdálo, bylo spojení sil. Chytrost, nápaditost, kreativita, síla, mrštnost, to všechno a zajisté i více vytvářelo výbušný koktejl, kterým se mohli pokusit srovnat schopnosti na obou stranách a čelit tak neznámému protivníkovi. Po menší tajné rozpravě se Ann chopila slova a pokusila se o uklidnění, motivaci a sjednocení. „Možná nám jen přeskočilo, něco jsme si dali, trpíme bludy, stejně tak je ale možné, že jsou věci mezi nebem a zemí, které si nedokážeme vysvětlit, avšak jsou tu. Netuším, co se to tu děje, ovšem pokud nás má něco napadnout, nehodlám ztratit výru a vzdát se bez boje. Možná se vám to nebude líbit, jenže jediným řešením v tuto chvíli je spojit se a bojovat společně. Zapomenout pro jednou na sváry, na jedinou noc uzavřít spojenectví a příměří, kvůli něčemu většímu,“ Jason zvolil správně, ač mnohdy nenáviděné velení Ann zklidnilo napětí a pomohlo dočasně utužit vztahy.
„Asi je to hloupost, každopádně jestli to vylezlo z filmu, co ho zkusit "dohrát" do konce, třeba bychom to pak mohli vrátit zpět nebo se to rozplyne,“ Josie přišla se zajímavým řešením, které by třeba i mohlo fungovat. „Tak to nepůjde, vím, jak ten film končí, nehodlám nás všechny obětovat,“ víc Mason neprozradil, naznačený masakr však nechtěl zažít nikdo. „Navíc nehodlám shánět kocoura ani psychopatickou překladatelku,“ co jiného asi tak mohli od Phila čekat, evidentně netušil ani v nejmenším co se tu děje, zase šlo jen o něj. „Jay, neříkali jsi, že jím ten hasičák proletěl skrz? Navíc se to zhmotnilo přes zeď, podle vás. Teoreticky by to tedy mohlo být jen světlo,“ Leilina myšlenky se zdála nadějná, jen jak s ní naložit. „Jestli máš pravdu, možná bychom... můžeme tomu přestat říkat TO? Co třeba vetřelec? Pardon zpátky k věci, možná bychom mohli vetřelce nechat zmizet. Jestli se jedná o světlo, co použít to stejné, a bojovat rovněž světlem?“ originálního vysvětlení se chytila Vida, která přednesla společně s filmovou narážkou taky (ne)jisté řešení. „Pokud náš vetřelec má být právě tím, tak nám asi sotva něco udělá. Jak jste oba řekli, jen to jím proletělo,“ možná, že naivní myšlenka měla pokračování, díky Shelby se ho naštěstí nedočkali. „Jeffe, ty si tomu klidně věř, já to riskovat nehodlám,“ mohlo to být ráznější, účel to však splnilo, mluvčího utla a další odpor už nenásledoval.
„Liv, Jessi, Vido, zkuste sehnat co nejvíc kamenů ze školní sbírky, které rozptýlí světlo. Josie, Jeffe, Phile, vy se mrkněte po nějakých zdrojích světla, počínaje svítilnami na mobilech, zkuste fyziku. Leilo, Shelby, Ann a Masone, obstarejte všechna zrcadla, která najdete. Sejdeme se v patře, odkud jsme předtím odešli,“ tentokrát byl odpor částečně očekáván, přece jen, kdo dal velení Jayovi. Nic se nestalo, byla tu stále hrozba, takže to protentokrát nikoho zřejmě ani nenapadlo. Každý šel svou cestou ke splnění úkolu, zůstal tu stát jen Jason, sám. Hlavou se mu honili hlouposti, musel se teď soustředit, nenechat si zastřít úsudek. Při této vnitřní rozpravě dorazil až ke své provizorní zrcadlové instalaci, jíž měl v plánu zdokonalit. Na zemi ležel hasící přístroj, jen tak. Světla byla zhasnuta, dovnitř pronikal pouze svit měsíce. Konečně se vzpamatoval, přestal ztrácet čas a začal počítat.
Ve chvíli, když se připojila čtveřice se zrcadli, už měl rozvržený návrh na umístění, teď bylo třeba přizpůsobit ho velikostem zrcadel. Začali s umísťováním. Následoval příchod trojice s kameny, které Vida utírala od krve. „Bylo potřeba se nějak dostat do vitríny,“ jediná slova vysvětlující rudost lamačů světla. Část z nich položili Jason na hromadu a zbytek začal rozprostírat do svého plánu. Vše bylo hotovo, chyběl jen zdroj světla a oběť. První zmiňované se právě s trojicí přiřítilo z poza rohu na patře. „Všechno, co jsme našli, snad je to použitelné,“ oznamovalo uskupení JJP předavši sesbírané zařízení. Jay se v nich okamžitě začal hrabat, až vítězoslavně vytáhl malý ruční laser. Zasvítil s ním na jedno ze zrcadel, které paprsek odrazilo na další, čímž demonstroval funkčnost svého plánu. po všech odrazech vznikl pomyslný uzavřený kruh, spíše elipsoidního vzezření. „Tím ho udržíme vevnitř, teď si každý vezměte jeden z krystalů a až se tak stane, vylezte z poza zrcadel, zapněte světla a namiřte je skrze kameny na vetřelce,“ udával rozkazy, jak nejrychleji uměl, šlo však o strach, který měl za následek onu rychlost.
Minuty ubíhali a skupina netrpělivě vyčkávala na příchod očekávané návštěvy. Trvalo to, přesto se nakonec dočkali a mohli stvoření konečně uvítat s plnou parádou. Vetřelec vklouzl do pasti, kolem se utvořilo světelné vězení. Závěrem by snad bylo použití křišťálového lustru, který ovšem nebyl součástí jedné z místnosti už nějakou tu dobu. Bylo třeba jiného řešení. Jason v pravé ruce držel množství drobných skleněných střepů, jež naskládal za sebe a znásobil tak lom po rozsvěcení mobilu. Po vzoru ostatních namířil i on do středu klece. Složky se spojili a na chvíli nebylo vidět nic než záři. „Stačí,“ křičel chodbou, jako by byli ohlušeni místo oslepeni. Barevná záře byla pryč a s ní také prvek hororu. Konečně bylo po všem.
Leila měla pravdu. Co na to teď sešlo, prvotní byl úklid a nikdo si tak nevychutnával chvilku slávy. Zkrátka úděl pravých hrdinů.
…
Hodina pokročila, stále však bylo dost na spánek, studenti se k němu postupně uchylovali a sešli se opět společně. „Některé věci můžou zůstat jen mezi námi, dobře? Prostě jeden tajný večer... moment, kde je Raven?“ zatím co se ostatní snažili vzpamatovat po pravděpodobném vítěství, ona byla sama se svou nespavostí a filmem, jak se dozvěděli od Liv. Ta se už dávno také přidala k ostatní a mohlo nyní ve chvilce klidu odpovědět. Náročná noc byla za nimi a bylo třeba si alespoň na chvíli odpočinout. Škola utichla, vše se konečně zahalilo do tmy, už žádné nebezpečné světlo. Jen pár studentů, tichá noc, spojující zážitky.
…
Nad ránem byl Jason jako první vzhůru, tedy mimo Raven, která se trhla už v noci. Měl tak prostor a čas zkontrolovat prostory jejich milovaného institutu. Pochůzku zakončil v jídelně, kde se postupně sešli všichni ke snídani. Někteří stále mírně otřesení, jiní s klidnou odpočatou tváří. „O nic nešlo. Prattová jen nechala otevřené nějaké chemikálie, co vyvolávají mírné vidiny,“ oznamoval Jason, aby vysvětlil, že prožité dobrodružství bylo opravdu jen bludy, jak nastínila Ann ve své řeči. Tvrzení podporoval také po ránu zmatený Jess, který se domníval, že viděl z okna někoho, kdo právě stál za ním. Ve skutečnosti šlo o hodně, stejně malá lež o chemikáliích ničemu neuškodila. Jen Jason zatím nevěděl, o co přesně šlo.
James Thomason
„Jay, vzpomínáš, jak jsme se před časem bavili o tom přespání? Domluvili jsme to tak, že by to šlo dnes, jdeš do toho?“ Ann ho zastihla na chodbě, když přecházel na další hodinu, ale vzpomněl si. „Jasně, proč ne. Bude sranda,“ a právě dobrovolně souhlasil se zavřením přes noc ve škole. Fajn akce, pár lidé, protože po prvotním zájmu a nadšení si to mnozí rozmysleli, takže nakonec jen 13. Tedy jen, jak se to vezme. Ale co, není na škodu si taky trochu užít a odvázat se. Phebe nemohla, snad jí bylo špatně nebo co a Aidnovi se nechtělo účastnit takové akce. Takže jiný večer.
…
„Raven, Ann, Jessi, to jsme zatím všichni?“ Jason dorazil s menším předstihem, protože vždy je lepší počkat. „Jojo, zatím vše, ale je čas,“ Ann měla pravdu, nic je netlačilo, měli přece spolu strávit celou noc až do rána. Postupně se někteří přidali, část dorazila později, takže nakonec ve složení Ann, Jason, Jeff, Jess, Josie, Leila, Livia, Mason, Phil, Raven, Shelby a Vida mohl večírek na půdě školy začít. Původně měla dorazit ještě Kasey, ale něco se změnilo. Zpočátku byli všichni trochu na rozpacích a při myšlence dvanácti hodin spolu to nebylo nijak lepší, takže se rozdělili a procházeli jen tak školou, kontrolovali věci a zamířili do míst, kam se běžně nedostali. Večer se celkem rozjížděl, v jednu chvíli se objevil taky Brad, který si přišel za Leilou pro pomoc s učením na písemku. Vlastně ve výsledku i on dost pomohl, aby se zábava rozjela a na škole se tak děli věci, které si mohla skupina nechat jen pro sebe. Ať je na co vzpomínat.
S pokročilejší hodinou a rozjetější zábavou se přesunuli do učebny, aby večer završili filmem, který byl na noc úplně ideální. Mason se usadil v pohodlné židli, začal vše obsluhovat a připravil promítání. Mezi tím dorazil i zbytek, tedy až na učící se dvojici, která o film ani neměla zájem. Hlavní promítač si samozřejmě svou funkci náležitě užíval a snažil se podpořit strašidelnost vybraného snímku vytahováním a zatahováním venkovních rolet, aby tam podtrhl pocity a navodil reálnější pocit podle místa dění. „To fakt není nic pro mě, jdu pryč,“ Raven sebou stáhla taky Liv a společně mizeli na potemnělou chodbu. Mason stále pokračoval ve svých speciálních efektech v podobě pohybování rolet, kterým tak přispíval k děsivější atmosféře. Napětí rostlo úměrně s panikou, scénu za scénou děj postupoval dál a dál. Při jedné z těch děsivých se zeď s promítaným obrazem začala kroutit. Něco se začalo zhmotňovat a prostupovat do místnosti. Ti, jež učebnu neopustili doposud, se nyní drali dveřmi pryč. Jason uzavírající skupinu se ještě ohlédl. Šest prázdných sáčků od popkornu a něco, co právě vletělo do prázdné místnosti. Zabouchl dveře, které ještě následně s pomocí Mason zablokoval lavičkou.
Josie společně s Philem začali na schodech panikařit, zatímco Mason vytrvával ve své "hře" a začal na blikat světly, což podpořilo strach a rozčarování ostatních. Vida s Jessem vypadali, že s nimi tajemné události večera nic nedělají, naproti tomu Shelby neustále zavírala oči a nejspíš se tak snažila vytěsnit skutečnost. Jason musel něco vymyslet, Raven je pryč s Liv, Leila je s Bradem, to je o čtyři lidi míň, ovšem nemá tu Phebe ani Aidna, takže na vše zůstával sám. Jedna věc by tu možná byla, lavička nevydrží věčně, takže musí jednat rychle. Ještě že konečně dostali tolik žádaná zrcadla, no... výjimečně ho nepoužije k cestování v pravém slova smyslu, ale jen k přenosu obrazu.
Všichni byli schováni v místnosti, kde měli spát, Brad, jak později zjistili se nenápadně ze zamknuté škole vytratil oknem, aby neměl průšvih, takže o ničem z toho, co se děje, neměl tušení. Zrcadla byla na místě právě v čas, když se ze zabedněné místnosti vyřítil, snad člověk, nejspíš ona postava z hororu. To byla Jasonova chvíle, hodil hasícím přístrojem, kterým přes špatnou mušku cíl zasáhl. Jen proletěl skrz postavu. Bylo tedy správné počítat s plánem B, který umožnil Jayovi bezpečný útěk díky zmatenosti z obrazu v zrcadlech. „Lidi asi máme problém. Myslím, že jsem v háji, hasičák tím jen proletěl a nic, takže netuším, co teď,“ samozřejmě že tato řeč pozvedla morálku skupiny části třídy do nebeských výšin, jen ji pak asi tak vysoko nemohli najít.
…
Nějakou dobu jen tak seděli, bez plánu, bez šancí se bránit, s vidinou ohrožení zbytku škole nadcházející den. Jedinou možností, jak se zdálo, bylo spojení sil. Chytrost, nápaditost, kreativita, síla, mrštnost, to všechno a zajisté i více vytvářelo výbušný koktejl, kterým se mohli pokusit srovnat schopnosti na obou stranách a čelit tak neznámému protivníkovi. Po menší tajné rozpravě se Ann chopila slova a pokusila se o uklidnění, motivaci a sjednocení. „Možná nám jen přeskočilo, něco jsme si dali, trpíme bludy, stejně tak je ale možné, že jsou věci mezi nebem a zemí, které si nedokážeme vysvětlit, avšak jsou tu. Netuším, co se to tu děje, ovšem pokud nás má něco napadnout, nehodlám ztratit výru a vzdát se bez boje. Možná se vám to nebude líbit, jenže jediným řešením v tuto chvíli je spojit se a bojovat společně. Zapomenout pro jednou na sváry, na jedinou noc uzavřít spojenectví a příměří, kvůli něčemu většímu,“ Jason zvolil správně, ač mnohdy nenáviděné velení Ann zklidnilo napětí a pomohlo dočasně utužit vztahy.
„Asi je to hloupost, každopádně jestli to vylezlo z filmu, co ho zkusit "dohrát" do konce, třeba bychom to pak mohli vrátit zpět nebo se to rozplyne,“ Josie přišla se zajímavým řešením, které by třeba i mohlo fungovat. „Tak to nepůjde, vím, jak ten film končí, nehodlám nás všechny obětovat,“ víc Mason neprozradil, naznačený masakr však nechtěl zažít nikdo. „Navíc nehodlám shánět kocoura ani psychopatickou překladatelku,“ co jiného asi tak mohli od Phila čekat, evidentně netušil ani v nejmenším co se tu děje, zase šlo jen o něj. „Jay, neříkali jsi, že jím ten hasičák proletěl skrz? Navíc se to zhmotnilo přes zeď, podle vás. Teoreticky by to tedy mohlo být jen světlo,“ Leilina myšlenky se zdála nadějná, jen jak s ní naložit. „Jestli máš pravdu, možná bychom... můžeme tomu přestat říkat TO? Co třeba vetřelec? Pardon zpátky k věci, možná bychom mohli vetřelce nechat zmizet. Jestli se jedná o světlo, co použít to stejné, a bojovat rovněž světlem?“ originálního vysvětlení se chytila Vida, která přednesla společně s filmovou narážkou taky (ne)jisté řešení. „Pokud náš vetřelec má být právě tím, tak nám asi sotva něco udělá. Jak jste oba řekli, jen to jím proletělo,“ možná, že naivní myšlenka měla pokračování, díky Shelby se ho naštěstí nedočkali. „Jeffe, ty si tomu klidně věř, já to riskovat nehodlám,“ mohlo to být ráznější, účel to však splnilo, mluvčího utla a další odpor už nenásledoval.
„Liv, Jessi, Vido, zkuste sehnat co nejvíc kamenů ze školní sbírky, které rozptýlí světlo. Josie, Jeffe, Phile, vy se mrkněte po nějakých zdrojích světla, počínaje svítilnami na mobilech, zkuste fyziku. Leilo, Shelby, Ann a Masone, obstarejte všechna zrcadla, která najdete. Sejdeme se v patře, odkud jsme předtím odešli,“ tentokrát byl odpor částečně očekáván, přece jen, kdo dal velení Jayovi. Nic se nestalo, byla tu stále hrozba, takže to protentokrát nikoho zřejmě ani nenapadlo. Každý šel svou cestou ke splnění úkolu, zůstal tu stát jen Jason, sám. Hlavou se mu honili hlouposti, musel se teď soustředit, nenechat si zastřít úsudek. Při této vnitřní rozpravě dorazil až ke své provizorní zrcadlové instalaci, jíž měl v plánu zdokonalit. Na zemi ležel hasící přístroj, jen tak. Světla byla zhasnuta, dovnitř pronikal pouze svit měsíce. Konečně se vzpamatoval, přestal ztrácet čas a začal počítat.
Ve chvíli, když se připojila čtveřice se zrcadli, už měl rozvržený návrh na umístění, teď bylo třeba přizpůsobit ho velikostem zrcadel. Začali s umísťováním. Následoval příchod trojice s kameny, které Vida utírala od krve. „Bylo potřeba se nějak dostat do vitríny,“ jediná slova vysvětlující rudost lamačů světla. Část z nich položili Jason na hromadu a zbytek začal rozprostírat do svého plánu. Vše bylo hotovo, chyběl jen zdroj světla a oběť. První zmiňované se právě s trojicí přiřítilo z poza rohu na patře. „Všechno, co jsme našli, snad je to použitelné,“ oznamovalo uskupení JJP předavši sesbírané zařízení. Jay se v nich okamžitě začal hrabat, až vítězoslavně vytáhl malý ruční laser. Zasvítil s ním na jedno ze zrcadel, které paprsek odrazilo na další, čímž demonstroval funkčnost svého plánu. po všech odrazech vznikl pomyslný uzavřený kruh, spíše elipsoidního vzezření. „Tím ho udržíme vevnitř, teď si každý vezměte jeden z krystalů a až se tak stane, vylezte z poza zrcadel, zapněte světla a namiřte je skrze kameny na vetřelce,“ udával rozkazy, jak nejrychleji uměl, šlo však o strach, který měl za následek onu rychlost.
Minuty ubíhali a skupina netrpělivě vyčkávala na příchod očekávané návštěvy. Trvalo to, přesto se nakonec dočkali a mohli stvoření konečně uvítat s plnou parádou. Vetřelec vklouzl do pasti, kolem se utvořilo světelné vězení. Závěrem by snad bylo použití křišťálového lustru, který ovšem nebyl součástí jedné z místnosti už nějakou tu dobu. Bylo třeba jiného řešení. Jason v pravé ruce držel množství drobných skleněných střepů, jež naskládal za sebe a znásobil tak lom po rozsvěcení mobilu. Po vzoru ostatních namířil i on do středu klece. Složky se spojili a na chvíli nebylo vidět nic než záři. „Stačí,“ křičel chodbou, jako by byli ohlušeni místo oslepeni. Barevná záře byla pryč a s ní také prvek hororu. Konečně bylo po všem.
Leila měla pravdu. Co na to teď sešlo, prvotní byl úklid a nikdo si tak nevychutnával chvilku slávy. Zkrátka úděl pravých hrdinů.
…
Hodina pokročila, stále však bylo dost na spánek, studenti se k němu postupně uchylovali a sešli se opět společně. „Některé věci můžou zůstat jen mezi námi, dobře? Prostě jeden tajný večer... moment, kde je Raven?“ zatím co se ostatní snažili vzpamatovat po pravděpodobném vítěství, ona byla sama se svou nespavostí a filmem, jak se dozvěděli od Liv. Ta se už dávno také přidala k ostatní a mohlo nyní ve chvilce klidu odpovědět. Náročná noc byla za nimi a bylo třeba si alespoň na chvíli odpočinout. Škola utichla, vše se konečně zahalilo do tmy, už žádné nebezpečné světlo. Jen pár studentů, tichá noc, spojující zážitky.
…
Nad ránem byl Jason jako první vzhůru, tedy mimo Raven, která se trhla už v noci. Měl tak prostor a čas zkontrolovat prostory jejich milovaného institutu. Pochůzku zakončil v jídelně, kde se postupně sešli všichni ke snídani. Někteří stále mírně otřesení, jiní s klidnou odpočatou tváří. „O nic nešlo. Prattová jen nechala otevřené nějaké chemikálie, co vyvolávají mírné vidiny,“ oznamoval Jason, aby vysvětlil, že prožité dobrodružství bylo opravdu jen bludy, jak nastínila Ann ve své řeči. Tvrzení podporoval také po ránu zmatený Jess, který se domníval, že viděl z okna někoho, kdo právě stál za ním. Ve skutečnosti šlo o hodně, stejně malá lež o chemikáliích ničemu neuškodila. Jen Jason zatím nevěděl, o co přesně šlo.
James Thomason
Komentáře
Okomentovat