První rok - Nezveřejněné příběhy

  A teď konečně dlouho slibovaná a odkládaná povídka z původního webu, které jste se v upravené verzi nedočkali. Virbl prosím. Vánoce jsou tady.

  Freezy X-Mas, Crazy Year (1x00)

  Září:

  "Aidene, Phebe, to je Raven." "Svět je plný magických předmětů a mocných historických artefaktů, které by mohli způsobit katastrofu." "Už nejsme v tomto boji sami." "Teď všichni skočte."

  O tři měsíce později - prosinec:

  Fajn poslední den a zase ten skvělý čas bez všech. Skvělý. Jasně. Betty je pryč, Phebe bude s Harrym, Aiden s Traci, i když... jak? Jak s ní může být? A Raven?! Známe se téměř půl roku a stále toho o ní moc nevím. Jasonovy myšlenky se snažil přehlučet zvonek, ale nijak zvlášť se mu to nedařilo. Sám, v prázdném domě, bez ní. První Vánoce. Škub. Najednou sebou Jason hodil do strany, jak ho z přemýšlení vytrhl jeden z kamenů vědění, který se mu rozsvítil v kapse. „Wo, ho. Práce volá!“

…

  „Čau Aidne, ty už jsi tu?“ v Jasonově otázce bylo znát něco mezi nejistotou, obavou a podezíravostí. „Jo, no, ještě jsem na něčem pracoval. Tak ukaž, co tu máme,“ po dokončení věty rozběhl všechny systémy, až vypadl výsledek. Ztuhl. „Severní pól, wau,“ zvolal snad mírně sklesle, když do toho vstoupili obě dívky. „Co je tak důležitého, že i dnes?“ okamžitě započala hovor Phe. „Co pól, jo. Konečně polární záře.“ „Aurora Borealis, páni. Víte, poprvé toto spojení použil francouzský filozof Pierre Gassendi v 17. Století a znamená... “ „To stačí Raven,“ přerušil rázně vše Jason. „Nejdeme se bavit, jdeme napravovat problémy. Aidne nastav kurz zrcadla. Vyrážíme,“ a nejzábavnější Vánoční jízda očividně začala.

…

  Uprostřed ledově čisté krajiny, v na kilometry jediném dřevěném příbytku se rozzářilo okno. První druhý, třetí, čtvrtá. Žuch, všichni se rázem zabořili do měkké sněhové pusinky. Když se ale všichni opět vzchopili, pustina už nebyla tak nedotčená jako doposud. V dáli uháněli napříč krajinou tři tmavé osoby, se zářícím předmětem v ruce. Přišli pozdě, artefakt mají oni. Staří známí. Bylo tu však ještě něco. Přesněji někdo. Nejednalo se totižto úplně o zpustlé území, v chatrči někdo byl. Alyson. Jak ta se tu vzala a za jakým čelem?

  „Ahoj Jasone. Aidne, Phebe. Ach ovšem, Raven,“ její hlas nezněl ani vystrašeně ani zmateně. Tak co tu dělá? „Ali, jak to...“ „Nenamáhej se Jasone, jako vždy, ani dnes ti to neprozradím. Každý máme svá Kouzla.“

  Jason ač nerad, přiznával, že Al pro něj byla jednou z největších záhad. Jak naznačila, oba měli své způsoby, kterými by se perfektně doplňovali. Snad někdy jindy, v době před Betty. Teď tu ovšem vysel docela jiný problém, pět lidí uvězněných v nehostinném prostředí. Zrcadlo se totiž prozatím nedá ovládat takřečeně z druhé strany.

  31. prosinec - Silvestr - Severní pól:

  Fajn, jeden stupidní Vánoční výlet na pól; kupodivu se Jason sám přestal bránit označení spíše oddechového charakteru; a ztvrdli jsme tu do konce roku. Doposud si uvědomoval, že napjetí, které cítil, kvůli nadcházející vánoční samotě, jako by se po dobu pobytu přeneslo na ostatní, ale jak rázem zpozoroval, každý se s tím vyrovnával po svém. Raven a Phebe spojili své znalosti a pokoušeli se vytvořit doslova bombastický závěr dnešního večera, ale co pro něj bylo snad až nadmíru znepokojující, pozorovat, jak si své chvilky užívají Aiden a Ali. Vždy věděl, že mezi nimi něco je, a bylo skvělé vidět, že jsou oba šťastní, ale nebylo to správné. Vždyť je tu Traci a vlastně stále nechápal, jak se sem Alyson dostala. Ne o tom dnešek neměl být. Tady dnešek neměl být.

  Když už se čas přehoupl do nového roku, z pěti sledovali světelnou nádheru, jež rozzářila celé nebe, pouze tři. A.A. měli moc práce s prohlubováním... svého vztahu. Alespoň někomu přeje štěstí hned z kraje roka. Ach, Přece jen se k nám Ali přidá, ke mně. Až teď si Jason všiml, že zbyl sám, jen on o promrzlá nicota. „Promiň, Jasone,“ snažila se situaci zmírnit Alyson napřahující se s kovovou trubkou, „musím i tebe.“

Foggy Awakening

  Předchozího příběhu jste se tady sice nedočkaly, ale přečíst jste si ho mohli už jinde, takže teď navazující příběh, který zatím nebyl nikdy zveřejněn.

  Stalo se:

"Nenamáhej se Jasone, jako vždy, ani dnes ti to neprozradím." "Promiň Jasone, musím i tebe."

Leden:

  Škola byla opět v plném proudu, ale některé věci nebyly tak, jako dřív. Aiden, Raven, Phebe, Jason, Ali. Všechny něco spojovalo, jejich "výlet" na sever, jejich návrat. Všichni už to pustili z hlavy, protože nebylo nad čím přemýšlet, někdo je předběhl a oni se tak vrátili zpět, nic divného. Až na Jasona, ten nezapomněl, nechtěl zapomenout, nedokázal si vysvětlit, jak mohli zapomenout. Navíc ho pořád trápila věc s Ali. Jak se tam dostala, proč tam vůbec byla, co má společného s jejich návratem. Nic. Trápilo ho to čím dál víc. Ke všemu teď nebylo co dělat, takže jeho mysl byla zaměstnána na plný úvazek. „Jasone, jsi v pořádku?“ vyrušila ho Ali a on si konečně uvědomil, že stojí sám na chodbě. „Nejsem a ostatní taky ne. Jak ses dostala na sever?“ byla mírně zaskočená, ale toho si rozrušený Jason nijak zvlášť nevšiml. „Ale Jay, už jsem ti to říkala, každý máme své způsoby. Co je s tebou?“ snažila se změnit téma, aniž by si uvědomovala, kam vlastně míří. „Jak ses dostala zpět? Jak jsme se dostali zpět? Co Alyson?“ tak jí neřekl už hodně dlouho, ale dnes měl proč. „Možná že ostatní to nechali být, ale já ne. Z nějakého důvodu si tam byla. Taky si nás tam nechala tvrdnout dost dlouho, takže jak si to kruci udělala?“ Jason neměl v povaze hádky, ale tato věc ho nesmírně trápila, a jestli ona ví víc, než by měla, mohla by být hrozbou. „Jasone, prozraď mi jednu věc, vážně si myslíš, že ti pomáhám jen tak? Ty zavoláš a já přiběhnu? Že nemám ani dost rozumu na to, abych pochopila, co se tu děje? Na čem teď pracujete? To si vážně myslíš? Pak se šeredně pleteš a já se spletla v tobě. Možná jsem se tě měla zbavit v té pustině, když jsem měla příležitost.“

  Jason sebou škubl, až spadl z postele na zem. Rázem mu došlo, co se děje. Ztrácí lidi kolem sebe, přátele a Ali by mohla být příští. Najednou si uvědomil, jak ji ve skutečnosti využívá. Snová Ali měla pravdu. Možná, že měl zůstat v mrazivém tichu. Přestat ničit všechno a všechny kolem sebe. Nic z toho neměnilo fakt, že se z promrzlého vězení dostali a on stále nevěděl jak. A rozhovor s Ali by na tom nic nezměnil. Když se ovšem zvedl, zpozorněl. Na stole ležel balíček. V noci tam ale žádný nebyl.

Vysvětlení

  První věc, která stojí za objasnění jsou asi kameny vědění. Nejlíp asi bude doložit další neuveřejněný text.

  „Nález podivných kamenů při geologických průzkumech Nimrudu,“ nadpis článku přímo křičel na Aidena. Nebyl si však jist, jestli našel to pravé, co by měl oznámit Jasonovi. Ale kuš, no co, když tak se prostě bude mýlit. „Jasone, můžeš na moment? Před pár dny jsem sestavil program s algoritmem pro vyhledávání nezvyklostí na bázi porovnávání slov a …“ změť slov prolétala Jasonovi hlavou jen tak bezvládně, nechtělo se mu nijak zvlášť přemýšlet a navíc byl obeznámen s funkčností vyhledávácích algoritmů. „K věci Aidne,“ utnul ho nakonec rázně. „Jde o to, že nejspíš něco našel. Možná o nic nejde, ale narazil na článek o kamenech v Nimrudu.“ Netrvalo snad ani dvě sekundy, než dostal jistou odpověď: „Myslel jsem, že všechno bylo zničeno, tak asi ne úplně všechno. Vyrážíme tedy do Asie, stejně nemáme nic lepšího na práci. Můžeš prosím zkontrolovat souřadnice a poslat nás skrze zrcadlo? A prosím, nezapomeň si mobil, ať se můžeme stejnou cestou také vrátit.“

  A má poznámka ze začátku dubna 2018: Atacama – Humberstone místo Nimrudu. V Humberstone se dříve těžil chilský ledek, v současné době tzv. město duchů.

  Takže pro vysvětlení, aby to měla čtverka ještě jednodušší než jen cestování zrcadlem, měli právě v Nimrudu objevit tzv. kameny vědění, které by za pomoci Aidnovi technologie ukazovali místo na Zemi, kam se mají vydat, ještě dřív, než se něco stane.

  To je k vysvětlování vlastně nejspíš všechno, ostatní je snad jasné, případně se ptejte v komentářích. Snad jen ještě proč Foggy Awekening bylo předvedeno jako sen. Po dopsání mi to přišlo celé dost tvrdé a snová projekce tak byla pochopitelná a ne tak tvrdá.

  James Thomason