Public Secrets (2x04)
Na první dobrodružství jako takové si budete muset ještě pár hodin počkat, jelikož se dnes opět můžete těšit na dva příběhy. Tentokrát bude čtveřice čelit mocnému nepříteli, který by mohl mít na svědomí jejich pád.
Jaison procházel chodbou plnou lidí přilepených k mobilům. Světlo jim vypalovalo oči a oni se jen čím dál víc ponořovali do hlubin mimo realitu. Uličkami tvořenými prázdnými skořápkami prošel až k hrstce méně pohlcených, kde našel také Traci s Beth a Phebe. „Takže ono se to vážně děje? On opravdu někdo nakonec použil AirPods, aby všechny zotročil?“ nově příchozí byl spíš natěšený, nežli zaskočený. To měla však za následek jeho předpověď, že to tak nakonec dopadne. „Ne Jay, v klidu. Někdo jen rozjel aplikaci, kam všichni přispívají nejrůznější tajemství a pomluvy z naší školy,“oznámila jen tak ledabyle Traci a dál zamyšleně pročítala žhavé novinky.
Zbytek dne plynul běžným tempem, jen celá škola byla vzhůru nohama, kvůli všem informacím. Máte na někoho vztek, chcete se pomstít bývalému, máte zájem někomu rozvrátit vztah, pouhá závist, nebo třeba hloupí vtip, to vše se nyní promítalo do životů. Jediný výmysl mohl zničit tak dlouho budovaný život. Za těmito katastrofami stojí jedna prosta věc, lež, nebo v horším případě pravda.
Všechno se postupně hroutilo a nikdo nebyl mimo ohrožení. O tom se měl brzy přesvědčit také Jason. Jediná informace, smyšlenka, jediný záchvěv nenávisti, jež měl někdo potřebu projevit veřejně, teď mohl trvale ničit jednoho po druhém. Během dne většina přešla od skořápek vtažených do svítících krabic k zaujatým zabedněncům snažících se přiřazovat informace k tvářím. Chodbami tak bylo mnohem náročnější procházet v důsledku bezohlednosti ostatních. Zdálo se, že i Jason se chtěl přidat ke světlem pohlceným lidem. Snad původně chtěl, nakonec však jen jen sháněl Alyson, jedné z mála, které doufal mohl v této době věřit. „Ali, máme problém, potřeboval bych pomoc. Už je do toho vtažen i Aiden, bojím se, že by to mohl být jeho konec,“ žádal beznadějně vystrašeným hlasem o jakýkoli nápad. „Jay, mrzí mě to, ale nevěřil mi a ani toto ho nepřesvědčilo, myslím, že mu nemáme jak pomoci.“ Skleslý hlas, tělo zhroucené dopředu, agrese mísící se se smutkem. Alyson zůstala sedět na chodbě, Jason se pomalu zvedal a mizel v dáli displeji osvětlené masy.
…
„Raven, Phebe, v tom zmatku je vás celkem těžké vůbec najít. Musíme něco udělat, JíDí je zapletený, kdokoli z nás může být další. Navíc nikde není napsáno, že náš plán vyšel a nikdo si opravdu nic nepamatuje, mohla by to být katastrofa astronomických rozměrů,“ hned jak dokončil tuto promluvu mu došlo, že z ní nebylo dost dobře možné rozpoznat, jestli chce opravdu pomoci příteli, nebo mu jde o sobecký zájem, zachránit si zadek. „A jak na to chceš jít, přes tyto věci je ještě pořád, pokud vím, Aiden,“ pro jednou byla opět mrzutá Phebe, která chtěla pomoci, jen netušila jak. „Možná... jak teď s Jessem na něčem děláme, možná bych něco málo dokázala,“ Raven jakožto pomoc zevnitř byla vítána, čím méně lidí bude zainteresováno, tím lépe.
…
Jason kráčel nasupěně přímo k Raven za doprovodu Phebe. „Můžeš nám prosím vysvětlit, co přesně jsi udělala? Až do teď to pořád jelo,“ ač měl být vděčný, že se vůbec povedlo odstranit tuto proměnnou ze hry, něco tu skutečně nesedělo. „Když to musíš vědět, nahlásila jsme to. Takže trvalo, než aplikaci zablokovali,“ odpověď byla v podobě znuděného prohlášení, při němž nevěnovala ani jediný pohled směrem, kam mířila slova. „Čekali jsem něco jiného, každopádně to je teď fuk, hlavně že je to pryč. A to ještě před víkendem, takže můžeme s klidu vyrazit na městské slavnosti,“ zdálo se, že Phebe měla záměr situaci oslavit, ostatní zúčastnění už tak odhodlaní nebyli. „Pheb, asi se potkáme až tam,“ odbyl ji Jason. Podobnou odpověď měla i Raven, jen u ní se dalo čekat, že se vůbec neobjeví.
…
♫Opět jednou zavítali davy do zábavního parku, kde oslavy tradičně vrcholily. Chvíle zaslouženého odpočinku, nuceného klidu bez neočekávaných situací. Osamělý Jason nejprve směřoval k cukrové vatě, dalším krokem mělo být hledání některé ze známých tváří přátel, aby tu jen tak sám nebloudil. Když čekal, než bude dodělána jeho vata, přistoupila za ním Ali s viditelnými obavami. „Mluví se Zoe. Teda Aiden, abychom si rozuměli,“ už chápal, mohlo to dopadnout všelijak, jen do tohoto jim nenáleželo se plést. „Jestli máš o něj strach, zabavím ho na zbytek dne, ať přijde na jiné myšlenky,“ jako odpověď dostal úsměv, který pochopitelně jako většinou neopětoval.
„Aidne, tady jsi. Máme se sejít s Phebe a Raven. Tak asi půjdeme, ne?“ JíDího zatsihl samotného, totiž nedá se mluvit o zastižení, jelikož tomu napomohli jiní, ale to on vědět nemusel. Příjemné podzimní počasí, ideální den vyrazit někam ven...
James Thomason
Jaison procházel chodbou plnou lidí přilepených k mobilům. Světlo jim vypalovalo oči a oni se jen čím dál víc ponořovali do hlubin mimo realitu. Uličkami tvořenými prázdnými skořápkami prošel až k hrstce méně pohlcených, kde našel také Traci s Beth a Phebe. „Takže ono se to vážně děje? On opravdu někdo nakonec použil AirPods, aby všechny zotročil?“ nově příchozí byl spíš natěšený, nežli zaskočený. To měla však za následek jeho předpověď, že to tak nakonec dopadne. „Ne Jay, v klidu. Někdo jen rozjel aplikaci, kam všichni přispívají nejrůznější tajemství a pomluvy z naší školy,“oznámila jen tak ledabyle Traci a dál zamyšleně pročítala žhavé novinky.
Zbytek dne plynul běžným tempem, jen celá škola byla vzhůru nohama, kvůli všem informacím. Máte na někoho vztek, chcete se pomstít bývalému, máte zájem někomu rozvrátit vztah, pouhá závist, nebo třeba hloupí vtip, to vše se nyní promítalo do životů. Jediný výmysl mohl zničit tak dlouho budovaný život. Za těmito katastrofami stojí jedna prosta věc, lež, nebo v horším případě pravda.
Všechno se postupně hroutilo a nikdo nebyl mimo ohrožení. O tom se měl brzy přesvědčit také Jason. Jediná informace, smyšlenka, jediný záchvěv nenávisti, jež měl někdo potřebu projevit veřejně, teď mohl trvale ničit jednoho po druhém. Během dne většina přešla od skořápek vtažených do svítících krabic k zaujatým zabedněncům snažících se přiřazovat informace k tvářím. Chodbami tak bylo mnohem náročnější procházet v důsledku bezohlednosti ostatních. Zdálo se, že i Jason se chtěl přidat ke světlem pohlceným lidem. Snad původně chtěl, nakonec však jen jen sháněl Alyson, jedné z mála, které doufal mohl v této době věřit. „Ali, máme problém, potřeboval bych pomoc. Už je do toho vtažen i Aiden, bojím se, že by to mohl být jeho konec,“ žádal beznadějně vystrašeným hlasem o jakýkoli nápad. „Jay, mrzí mě to, ale nevěřil mi a ani toto ho nepřesvědčilo, myslím, že mu nemáme jak pomoci.“ Skleslý hlas, tělo zhroucené dopředu, agrese mísící se se smutkem. Alyson zůstala sedět na chodbě, Jason se pomalu zvedal a mizel v dáli displeji osvětlené masy.
…
„Raven, Phebe, v tom zmatku je vás celkem těžké vůbec najít. Musíme něco udělat, JíDí je zapletený, kdokoli z nás může být další. Navíc nikde není napsáno, že náš plán vyšel a nikdo si opravdu nic nepamatuje, mohla by to být katastrofa astronomických rozměrů,“ hned jak dokončil tuto promluvu mu došlo, že z ní nebylo dost dobře možné rozpoznat, jestli chce opravdu pomoci příteli, nebo mu jde o sobecký zájem, zachránit si zadek. „A jak na to chceš jít, přes tyto věci je ještě pořád, pokud vím, Aiden,“ pro jednou byla opět mrzutá Phebe, která chtěla pomoci, jen netušila jak. „Možná... jak teď s Jessem na něčem děláme, možná bych něco málo dokázala,“ Raven jakožto pomoc zevnitř byla vítána, čím méně lidí bude zainteresováno, tím lépe.
…
Jason kráčel nasupěně přímo k Raven za doprovodu Phebe. „Můžeš nám prosím vysvětlit, co přesně jsi udělala? Až do teď to pořád jelo,“ ač měl být vděčný, že se vůbec povedlo odstranit tuto proměnnou ze hry, něco tu skutečně nesedělo. „Když to musíš vědět, nahlásila jsme to. Takže trvalo, než aplikaci zablokovali,“ odpověď byla v podobě znuděného prohlášení, při němž nevěnovala ani jediný pohled směrem, kam mířila slova. „Čekali jsem něco jiného, každopádně to je teď fuk, hlavně že je to pryč. A to ještě před víkendem, takže můžeme s klidu vyrazit na městské slavnosti,“ zdálo se, že Phebe měla záměr situaci oslavit, ostatní zúčastnění už tak odhodlaní nebyli. „Pheb, asi se potkáme až tam,“ odbyl ji Jason. Podobnou odpověď měla i Raven, jen u ní se dalo čekat, že se vůbec neobjeví.
…
♫Opět jednou zavítali davy do zábavního parku, kde oslavy tradičně vrcholily. Chvíle zaslouženého odpočinku, nuceného klidu bez neočekávaných situací. Osamělý Jason nejprve směřoval k cukrové vatě, dalším krokem mělo být hledání některé ze známých tváří přátel, aby tu jen tak sám nebloudil. Když čekal, než bude dodělána jeho vata, přistoupila za ním Ali s viditelnými obavami. „Mluví se Zoe. Teda Aiden, abychom si rozuměli,“ už chápal, mohlo to dopadnout všelijak, jen do tohoto jim nenáleželo se plést. „Jestli máš o něj strach, zabavím ho na zbytek dne, ať přijde na jiné myšlenky,“ jako odpověď dostal úsměv, který pochopitelně jako většinou neopětoval.
„Aidne, tady jsi. Máme se sejít s Phebe a Raven. Tak asi půjdeme, ne?“ JíDího zatsihl samotného, totiž nedá se mluvit o zastižení, jelikož tomu napomohli jiní, ale to on vědět nemusel. Příjemné podzimní počasí, ideální den vyrazit někam ven...
James Thomason
Komentáře
Okomentovat