Unfixable Trouble (2x06)

  Pokračování minulé cesty a vysvětlení záhadných přenosů, to vše v dnešním příběhu. Čtveřici po čase opět doženou její rozhodnutí, které do jisté míry bude udávat do budoucna směr. Dneškem to tedy rozhodně nekončí.



  „Raven, můžeš slézt dolů?“ že se ptal, kdyby jo, tak tam už nejspíš netrčí. „Vypadám snad, že by jo?!“ Na dlouho to byla poslední slova, která zazněla. Bylo potřeba jí nějak pomoci, než se zřítí ze střechy, nebo jí propadne skrz až na tvrdou podlahu. Srážka s realitou, to však nebylo žádoucí. Museli něco udělat. „Tak já asi zase půjdu, ještě tu evidentně něco máte,“ Ellie tak přerušila ubíjející ticho, následoval jeden milý úsměv, otočka... byla na odchodu. „Jasone, teď většinou proneseš, že máš nápad,“ Phebe ho popichovala, ve skutečnosti však v tuto chvíli víc šlo o záchranu. „Taky že mám, už na tom dělám, jen vteřinku,“ vteřinku, kdo to vůbec říká, zní to tak dětinsky. To ovšem nemělo být tím, co Jasonovi běží hlavou, jen se zkrátka nechal ztrhnout rozptýlením. Podobně to naneštěstí vypadalo také v krabicích, jimiž se nyní probíral, a marně něco hledal. „Hermovy sandály, to by nemuselo dopadnout dobře. Paridův šíp, taky k ničemu,“ ať bylo oním plánem cokoli, nějak se nedařilo věc uskutečnit. „Jay, nechceš mi pomoct s tím žebříkem?“ z venčí se přihnal Aiden, který na rozdíl od osloveného pracoval na skutečném plánu záchrany jednoho ze článků čtveřice.



  Všichni byli konečně opět na zemi, nadešel proto ideální čas vyřešit, co se celou dobu děje, proč k podivnému cestování vůbec došlo. Pro lepší debatování se čtyřka přesunula zpět dovnitř, odkud tak vystřelili, ponechavši dvojici písmen stále v trávě. „Lidi, nechci plašit, ale všiml si ještě někdo praskliny ve středu zrcadla?“ JíDí měl pravdu, skutečně tu bylo cosi nežádoucí. „Myslíte, že to mohlo... že by začínající pavučina mohla za náš roztříštěný přenos?“ značně nejistě vyjádřila své obavy Phebe, možná v důsledku obav z nadcházejících cest. „Obávám se, že by to mohlo být přesně tak. Jako od sebe odstupují jednotlivé části zrcadla v bodu zlomu, tak i naše cesta byla rozpolcena. V podstatě nás v jeden moment vedla na čtyři odlišná místa. A pokud to nevyřešíme a prasklina se bude zvětšovat, mám strach, že bychom se jednou mohli třeba ocitnout i na rozdílných kontinentech,“ temná předzvěst působící jako Jasonovo proroctví se jevila více než jen znepokojivým dojmem.

  „Vyrovnali jsem se s horšími věcmi, takže zacelit jednu hloupou díru přeci nebude takový problém. Půjde jen o chemii, což je výhoda,“ pravdivá poznámka, zrovna tento vědní obor jim skutečně nebyl cizí. „To zrcadlo je staré a magické, takže nám obyčejná chemie nepomůže. Můžeme zkusit vodný roztok křemičitanu sodného, ale jestli to nevyjde, asi nic jiného nemáme,“ za nadějným středem prohlášení následoval skleslý zbytek, který byl všem spíš na obtíž.

  Všichni se dali do práce. Aiden s Jasonem pokládali zrcadlo s největší opatrností, aby na sebe neseslali ještě další smůlu. Zatím co se tak předmět dostával do ideální pozice k opravě, Phebe začala hledat složku z Jayova plánu, jíž měli v plánu zacelit kaz, Raven na druhé straně sháněla jakékoli zařízení, které by byla schopna předělat, či využít jako vysoušeč. „Raven, nech to tak. Myslím, že bude bohatě stačit Nerova lyra, pokud ji tedy  najdeš,“ jako na povel čtvrtá osůbka po slovech pronesených Jasonem zmizela v krabicích. Zrcadlo bylo připraveno, takže JíDí a Jay zatím jen tak postávali, po chvilce se připojila také Phe s roztokem, tudíž zůstávala už jen poslední osoba. Té se ovšem nikdo nehodlal plést pod nohy, jelikož byla stále popuzená kvůli střešní nehodě. Nakonec se i ona vynořila a spustila znuděným hlasem: „Našla jsem ji, mlžete začít.“ Ani jeden ze tří neměl nejmenší tušení, co změnilo náladu z rozhořčení ve znechucení. Manufaktura se mohla konečně rozjet. Nanést kapalné řešení a pak už jen pomoci s tuhnutím.

  Vše bylo hotovo, stačilo jen vyzkoušet, ,jestli se věc povedla. Zrcadlo se rozzářilo. Vlastně přesněji rozsvítilo. Rudou barvou. „To tu ještě nebylo,“ komentovala jako jediná nastalou situaci Raven. Opět zhaslo a dále pokračovalo v totožných intervalech v blikání oslňujícím krvavým světlem. Něco je špatně. „Něco je špatně,“ následovala Jasonova pusa jeho mysl. To co mohlo zůstat v hlavě bylo vyřčeno, i tak to bylo k ničemu. Souhlas všech přítomných byl následován dlouhým táhlým hlubokým okamžikem ticha. „Myslím, že jste mě nepochopili. Něco je špatně s naším řešením. Zrcadlu se nová složka nelíbí. Musí to být tím, přeci bylo rozbité už při cestě, na tu nás ovšem pustilo, jen odděleně.“ Trojice pochopila, o to znamená, jen se nikomu nechtělo hledat řešení, kterým by vyřešili nefunkčnost toho předchozího. „Tak s chutí do toho, musíme dát vše zase do pořádku, jak to bylo.“



  „Zdá se, že by všechno mělo být zase jako dřív. Teda až na prasklinu. První cesta?“ Aiden byl natěšený jako malé dítě, o to větší bylo následované zklamání. „Aidne, všichni toho máme za dnešek akorát tak dost, nechme to na jindy,“



  James Thomason

Komentáře

Oblíbené příspěvky